ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 36 - 2/2

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3873268/40/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: Aiden
 
K této scéně: Dostáváme se ke zvratu v povídce - tato scéna tedy nemůže chybět ;)
 
ooOoo
 
  • Smrtijedské setkání, z něhož se Severus vrátil se zakrvácenýma rukama
 
Severuse zamrazilo hned, jak se rozhlédl po mýtině. Vítr šeptal v korunách stromů a nad lesem se vznášela noc jako nějaký závoj. Malou oválnou plochu, kterou Temný pán vybral pro svou barbarskou hru, osvětlovalo jen několik magických světel.

V jejím středu bylo k židli připoutané rukojmí. Podle vysokých podpatků poznal, že se jedná o ženu. Hlavu, přikrytou černým pytlem, měla mírně skloněnou a třásly se jí ruce.

Mistr lektvarů spojil ruce za svými zády, pevně se rozkročil a s ostatními Smrtijedy vyčkával příchodu Pána Zla. Dnes se jich tu sešlo poměrně málo. Dvacet, možná třicet. Kvůli nasazeným maskám poznal jen některé z nich - Lucia díky jeho blonďatým vlasům, Fenrira na základě jeho obrovské postavě, Červíčka z opačného důvodu, Bellatrix podle jejích vlnitých vlasů.

Zátylek mu náhle pohladil závan větru a Severus se otřásl. Voldemort se objevil v okamžiku, kdy se odvážil mrknout. Všichni Smrtijedi jako jeden muž poklekli na vlhkou zem a začali s provoláváním slávy: "Za zachování čistoty rasy u kouzelníků!"

"Postavte se!"

Severus se zdvihl a zaujal svůj předchozí postoj. Pán Zla se otáčel kolem dokola, chrčivě se smál a své bledé ruce zdvihl k nebi jako nějaký kněz. Žena na židli zasténala.

"Jsem rád, že vás mohu pozdravit u příležitosti této mimořádné příležitosti. Dnes máme hosta." Přistoupil k rukojmí a položil své ruce na její ramena. Žena vykřikla a začala bojovat se svými pouty, samozřejmě bez úspěchu, protože byla spoutána kouzlem.

"Už je to příliš dlouho, co jsme následovali skutečný účel našeho společenství. Současná neutěšená situace v kouzelnické společnosti naše cíle odsunula stranou. Cizí krev stále více tráví naše linie. Nadešel čas, abychom je varovali!"

Mezi zamaskovanými Smrtijedy proběhlo souhlasné mručení. Také Severus vydal několik souhlasných zvuků a v bezpečí své masky nakrčil nos.

"Na tuto významnou událost jsem pozval vás, mé nejvěrnější následovníky. Merlin byl laskavý a zachoval pro tuto úlohu toho nejlepšího."

Když se Voldemort odmlčel, Severus zatnul zuby a začal se modlit.

"Severusi, přistup!"

Severus nedal nijak najevo svou neochotu, ale dal se do pohybu, jako by byl pod vlivem Imperia. Postavil se po bok muže, jemuž kdysi přísahal bezvýhradnou věrnost.

"Můj Pane," zašeptal a sklopil hlavu.

"Severusi." Voldemort se ušklíbl a sundal mu masku. "Můj příteli. Ujmeš se tohoto úkolu?"

"Samozřejmě, můj Pane."

"Výborně! Červíčku, přines nástroje!"

Petr Pettigrew vystoupil z kruhu Smrtijedů a vytáhl hůlku. Jeho slova až k nim nedolehla, ale po několika vteřinách k nim vzduchem připlouval podnos z oceli, na němž byly v řadě vyrovnány různé pracovní nástroje. V kouzelném světle se téměř zlověstně leskly. Jakmile k nim tác doplul, Voldemort na něj odložil Severusovu masku.

"Našel jsem pro tebe něco naprosto výjimečného, Severusi. Tvoje myšlenky mi daly inspiraci."

Voldemort obešel židli s rukojmí a ignoroval přitom její panické vzlykání.

Severusovi začalo zběsile bít srdce. Byl nepozorný? Nejsou jeho schopnosti nitrobrany tak dobré, jak se domníval? Byl nakonec prozrazen?

Směr, kterým jeho myšlenky během těch tří vteřin utíkaly, byl sám o sobě jasným varovným signálem, aby se donutil ho násilím změnit: "Udržuj tvář pokerového hráče, Severusi! Kdyby měl i jen na okamžik podezření, seděl bys na té židli ty!"

Přerušil proud myšlenek a soustředil se na červené oči svého Mistra.

"Nemohu se dočkat, můj Pane."

Pán Zla položil ruce na ramena ženy, která se zhroutila do sebe a začala plakat. Nohama zašoupala po zemi a vydala ze sebe sotva srozumitelnou prosbu.

"Prosím... mám... moje dcera..."

Severus vyloudil na tváři výraz pobavení, určený Temnému pánovi. Pak mlaskl jazykem.

"Tam, odkud pochází, je toho mnohem víc."

Zatímco se ostatní Smrtijedi pochechtávali, ženě zděšením přeskočil hlas.

"Myslím, že bychom ji neměli nechat déle čekat. Byla by škoda, kdyby zemřela předčasně," rozhodl se Voldemort. Narážel tak na mudlu, jehož přikázal přivést na setkání před svým pádem. Ten muž dostal srdeční infarkt, ještě než mu stačili sundat z hlavy kuklu. Severus mu tenkrát jeho štěstí záviděl.

Pohled mladé ženy ho vytrhl z jeho vzpomínek. Náhle zbyla jen jedna myšlenka, jen jeden děsivě silný impuls.

Hermiona!

Mohl děkovat jen svému mnohaletému cvičení, že dokázal přeměnit zrádné zaškubání v rukou, obličeji a vůbec v celém těle do prostého přikývnutí. Uznale zapískal.

"Jsem ohromen, můj Pane."

"Že ano? Věděl jsem, že se ti bude líbit. Je celá jen a jen tvoje, můj chlapče."

Severus se narovnal a přešel k ženě. Zatímco Voldemort ustoupil stranou, ponořil se do jejích oříškově hnědých očí. Vlasy měla stejně kudrnaté a divoké jako Hermiona, rysy obličeje se Hermioniným podobaly zarážejícím způsobem, dokonce i stavbu těla měla podobnou. Dokonce i brada se jí třásla stejně jako Hermioně, když plakala, a na růžových tvářích se jí leskly slzy.

"Prosím...," vydechla sotva slyšitelně a z očí jí vytekly další slzy, "prosím, neubližujte mi."

Prosím, Severusi!

Na vteřinu zavřel oči a odsunul vzpomínky na Hermionu. Každý záchvat soucitu, každý náznak náklonnosti zmizel z jeho vědomí. Vzpomněl si na nenávist, která ho přivedla do řad Smrtijedů. Na odpor vůči každému, kdo mohl používat magii, aniž by si ji zasloužil.

Když znovu otevřel oči, vzpomínka na prostořekou studentku byla pryč. Mladá žena na židli si okamžitě všimla změny. V panice zalapala po dechu a začala nezadržitelně brečet, zatímco si bral z podnosu skalpel.
14.01.2015 13:43:05
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one