ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 38 - 2/2

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3873268/43/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: Aiden

 
ooOoo
  • Potom, co byl Harry vykázán z laboratoře
 
Harrymu se zdálo, že se dveře za ním zaklaply až příliš hlasitě, skoro jako by je za ním někdo vší silou zabouchl. Dlouhou chvíli zíral na tmavé dřevo a nevědomky ustupoval dozadu, dokud se zády neopíral o zeď; dvě lahvičky v kapse hábitu přitom o sebe zacinkaly.

Co by měl teď udělat? Odejít, jako by se nic nestalo? Nebo počkat až odejde i Hermiona? Bezradně si rukama mnul čelo. Podíval se doleva, kde chodba lehce zatáčela ke vstupní hale. Pak se znovu podíval na dveře před sebou.

Šok z toho, co viděl, už pominul. Okamžitě ho napadlo, jak jen tam mohl nechat Hermionu samotnou?

Vrhnul se na dveře a zalomcoval klikou. Samozřejmě, odfrknul si v duchu, je Snape zamknul.

"Alohomora!" zkusil je otevřít. Nic se nestalo.

Rychle se rozhodl a odešel. Půjde za McGonagallovou nebo za Brumbálovým portrétem nebo za Remem - hlavně aby někdo dostal Hermionu z laboratoře! Nedokázal ani pomyslet na to, co tam s ní ten bastard teď dělá.

Když došel ke schodům, jež ústily do vstupní haly, s někým se srazil. Když se ale nadechl a ucítil známou vůni, usmál se, protože dotyčného poznal.

"Ginny!"

"Harry, co se děje?"

"Hermiona je vevnitř! U něj. Musím ji dostat ven. Někdo ji musí odtamtud dostat!" Bezhlavě se přitom snažil kolem ní protlačit. Večeře ještě asi neskončila, protože na chodbách bylo ticho.

"Uklidni se a řekni mi, co se stalo," odpověděla Ginny s rukama položenýma na jeho hrudi. Harry si jen nerad uvědomil, že se začíná uklidňovat. Na chvíli zavřel oči. Stále před nimi viděl svou krvácející ruku a černé Znamení zla na Snapeově bledé pokožce a udělalo se mu mdlo.

"Tady, sedni si!" Ginny ho chytla za ruku a tlakem usadila na schod. "Co se stalo?"

Zatímco si sedala vedle něj, Harry začal vypravovat. Oči nechal zavřené ze strachu, že se podlaha bude stále točit, kdyby je otevřel příliš brzy, a měl pocit, že má v hlavě místo mozku vatu.

"A proč si myslíš, že Hermiona dřív nebo později neodejde sama?" zeptala se Ginny, když skončil. Opřela se o jeho paži a ruku mu položila na stehno. Teplo šířící se skrz džíny bylo Harrymu příjemné.

"Neviděla jsi jeho pohled, když ho oslovila křestním jménem, Ginny. Jako by mi nejraději změnil paměť!"

"Ale neudělal to," poukázala Ginny.

"Ne. Ale jen proto, že věděl, že by Hermiona začala křičet."

"Právě že ne."

Harry nakrčil čelo. "Co tím myslíš?"

Ginny se na něj podívala. V jejích modrých očích se odráželo světlo pochodní.

"Nemyslíš si, že by se staral o to, co Hermiona chce, kdyby mu na ní nezáleželo?"

Harry otevřel pusu, aby protestoval, ale nenapadlo ho nic, co by mohl říct. Mlčky sklopil zrak.

Ginny si povzdechla a odhrnula mu vlasy z obličeje.

"Já vím, že to pro tebe není lehké, Harry. Ale musíš jí věřit. Hermiona ví, co dělá."

"Někdy si tím nejsem tak docela jist," zamumlal. Už jen z myšlenky, že dobrovolně tráví se Snapem víc času než je nutné, ho pojímala čirá hrůza. Raději by se nacházel ve společnosti mozkomorů nebo si dal dostaveníčko s baziliškem, než vést i jen vzdáleně osobní rozhovor se Snapem.

"A zvlášť když," vytrhla ho Ginny svým jemným hlasem z myšlenek, "to není tvůj úkol, jí v tom bránit. Ani mému bratru jsi nedokázal zabránit, aby si začal s Levandulí."

Harry se zašklebil. "Nedovol, aby Hermiona zjistila, že Snapea srovnáváš s Levandulí."

"Hermiona je zamilovaná. Nemůže jinak, než to zkusit. A když to bude fungovat, měl by ses, jako její přítel, z toho radovat. Když to fungovat nebude, musíš jí pomoct, aby se přes to dostala."

Harry se na ni zamyšleně podíval. "A co když se jí něco stane jen proto, že jsem ji nezastavil?"

"Opravdu věříš tomu, že by jí Snape něco udělal?"

Jen pokrčil rameny. "U něj věřím čemukoli."

"A co kdybys místo toho věřil, že je férovým chlapem, který Hermionu respektuje a oplácí její pocity?"

Harry se zašklebil. "Fuj!" řekl s odporem. "To si nechci ani představovat."

Ginny se zahihňala a políbila ho. "Já už ti pomůžu, aby se tvoje představivost zaměřila na něco jiného."

"Je to slib?" Palcem jí přejel přes bradu a naklonil se k ní tak blízko, že měl obličej jen několik centimetrů od jejího.

"Jasně! Ale teď se už musíš vrátit. Večeře je téměř u konce a jestli tě uvidí profesorka McGonagallová, donutí tě přespat v nebelvírské věži."

"Tomuto riziku bychom se měli vyhnout," podotknul Harry.

"Ano, to bychom měli." Ginny ho vzala za ruku a propletla si s ním prsty. Na chvíli mezi nimi panovalo ticho. Harry zavřel oči, vdechoval její vůni a vnímal teplo jejího těla. Čas jako by se na okamžik zastavil.

Pak Ginny náhle potřásla hlavou a postavila se.

"Raději už pojďme, Harry," řekla Ginny a vytáhla ho na nohy.

Přestože v Harrym stále všechno křičelo, že by měl pomoct Hermioně a osvobodit ji ze spárů toho netopýra, následoval ji.

"Ale musíš mi slíbit, že počkáš na Hermionu a pošleš mi sovu, jestli se jí daří dobře! A zaletaxuješ mi, jestli na tom bude špatně. Přísahám, že..."

"Ano, Harry," přerušila ho s povzdechem Ginny. "Já vím. Jenom raději nic neposílat do Doupěte."
04.04.2015 00:33:09
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one