ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 40

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál:https://www.fanfiction.net/s/3873268/44/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: Aiden

 
ooOoo
 
  • Zatímco se Harry po krátké návštěvě Bradavic před závěrečnou bitvou vrací do Doupěte, Ron zůstává stále na hradě
 

Ron se s rukama v kapsách kalhot opíral o zeď nedaleko hlavního vchodu a díval se, jak se Harry s ohromujícím nasazením svých úst loučí s Ginny. Aniž by si to uvědomoval, nakrčil nos - existovaly situace, v nichž jednoduše nechtěl svou sestru vidět.

Když však odvrátil oči, připomněli mu bezcílně procházející studenti, nesoustředění učitelé a šuškající si obrazy, že brzy bude hůř. A pak se mu na žaludku usadil kámen, který byl tak nepříjemně těžký, až se mu z toho udělalo špatně.

Nakonec sklonil hlavu a pozoroval kachlíkovou podlahu.

"Dneska je taková zvláštní nálada."

Ron sebou trhnul a otočil se. Nalevo od něj byla mezi sochou Urica Podivínského a vnější zdí malá, sotva půl metru široká mezera. V ní stála Lenka Láskorádová a zřejmě sledovala dění v hale.

"Ehm... no...," zamumlal po chvilce Ron.

"Za to určitě můžou chropotalové. Vylučují plyny, které lidem popletou hlavy." Odhrnula si své dlouhé vlasy z čela a usmála se svým jakoby nepřítomným úsměvem.

"Nebo za to může Voldemort a blízká bitva," odvětil Ron příkřeji, než měl v úmyslu.

"Nemyslím..." Lenka neztratila nic ze svého klidu, spíše naopak. Zněla tak vyrovnaně, jako by jí Ron vysvětloval, že peruánská káva je lepší než kolumbijská. Ne že by kafe vůbec někdy pil.

Než dostal příležitost překonat své překvapení, odtrhl se Harry konečně od Ginny a přišel k němu. "Můžeme?" zeptal se a ruce si také zastrčil do kapes u kalhot.

"Ehm..." dostal ze sebe Ron. Koutkem oka stále viděl Lenčin obrys, ale pro Harryho, kterému svítily do očí sluneční paprsky pronikající sem otevřenými dveřmi, musela být nika za sochou zahalena naprostou temnotou.

"Rone?" ozval se znovu Harry.

"Jdi napřed," rozhodl se náhle Ron. "Hned tě doženu, ještě musím něco vyřídit."

"Co musíš zařídit?"

"Vý... zkum?" Poslední slabiku spíš zašeptal, protože se začal červenat.

"Jsi si jistý, že ti nic není?" zeptal se podrážděně Harry.

Lenka se potichu zahihňala. Ronovi přeběhl mráz po zádech.

"Mám se skvěle! Potřebuju si jen něco znovu přečíst. O jednom kouzle. Víš přece..." dodal významným tónem a pokrčil přitom rameny.

"No když myslíš," vzdal se Harry. "Uvidíme se později." Lehce poplácal Rona po rameni, pak se otočil a vyběhl ven.

Ron si těžce povzdechl a na vteřinu zavřel oči. "Neměl jsem to dělat..." šeptal si pro sebe.

"Procvičováním se to zlepší," vysvětlila mu Lenka.

Zrzek se k ní otočil poté, co letmo obhlídl nyní již vyprázdněnou vstupní halu (mezitím totiž začala večeře), a vstoupil za ní do stínů.

"Co tady děláš?"

Lenka chytla Rona za ruku a stáhla se hlouběji do výklenku, dokud nebyla opřená zády o zeď, táhnouc ho hlouběji do stínu. Ron sebou při tomto nečekaném kontaktu cuknul, ale nebránil se.

"Snažím se přijít na věci, které nám nikdo neříká. Lidi hodně mluví, když si myslí, že jsou sami. Dokonce i obrazy jsou takové." Významně se podívala nahoru - přímo nad jejich hlavami byl spodní okraj mohutného rámu. "Když je člověk dost dlouho v klidu, zapomenou, že v jejich blízkosti někdo stojí. Nedokáží se totiž podívat pod sebe." V očích se jí zablýsklo a její vždy tak jednotvárný, ničím nevzrušený hlas uklidnil jeho podráždění.

Ron stál proti ní s mírně pootevřenou pusou, naprosto ohromen. Vždycky Lenku považoval za někoho, kdo žije ve vlastním světě a nemá nejmenší touhu se jakkoliv zapojit do reálného života. Ve skutečnosti však připomínala houbu, která do sebe nasaje všechny detaily, jež kolují jako různé fámy, a pak si je spojí dohromady.

"To je... ty jsi... no páni!" vyhrkl nakonec.

"Co tím myslíš?"

"Ehm... nic. Co jsi zjistila?"

Lenka si povzdechla. "Skoro nic, předpokládám. Na zítra večer Hermiona a Snape něco plánují. Často spolu tráví čas, obrazy se diví proč. Ale ten plán musí být dobrý, Harry se na něm podílí taky."

Ron se zakuckal. Takové podrobnosti netušil ani Remus Lupin!

"Lenko Láskorádová..." řekl, když se znovu vzpamatoval. "Podcenil jsem tě."

Na Lenčině obličeji se objevil úsměv. "To se stává často. Máš ještě chvíli čas?"

Ron mrknul na své náramkové hodinky. Jeho matka spustí povyk na celý barák, jestli zmešká večeři. Jenže ani to ho nemohlo přinutit k odchodu. "Ehm... mám."

Lenka ho opět chytla za ruku a stáhla ho do dřepu. "Jsem si jistá, že se dneska stane ještě něco zajímavého," řekla a aniž by se na něj podívala, soustředěně sledovala vstupní halu, až se jí mezi obočím udělala vráska.

Na druhou stranu Ron nevěnoval jedinou myšlenku věcem, které jim Řád zamlčel. Nohou se dotýkal Lenčiny nohy, vnímal teplo z ní sálající a citronovou vůni v jejích vlasech. Poprvé od... odkdy si dokázal vzpomenout, se z jeho mysli vytratil obrázek Hermioniných hřejivě hnědých očí, jejího úsměvu a nezkrotitelně kudrnatých vlasů.
27.06.2015 12:21:25
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one