ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 41 (první části)

Autorka:WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3873268/45/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: Aiden

 
   ooOoo                                  

- Severusův den, než odešel na poslední setkání Smrtijedů
 
Severus Snape stáhnul obličej, když si četl krátkou zprávu od své bývalé studentky.

Odpusť mi mé pochyby, příteli!

"Ženský výmysly!" Severus se zamračil, zmuchlal pergamen do malé koule a nedbale ji hodil do koše.

"Ona JE žena, chlapče," připomněl mu jeho osobní garde.

"Proto se mi ještě nemusí líbit její sklon k romantické dramatičnosti." Sundal z věšáku hábit a přehodil si ho přes ramena.

"Dej jí trochu času dospět. Jsem si jistý, že se to vyplatí."

"Což mě vůbec nezajímá, jak jistě víš, staříku." Tím pro něj tento rozhovor skončil. Severus rázně prošel svým kabinetem ven do chladné chodby, ale místo, aby se vydal vpravo směrem do vstupní haly, vykročil doleva.

Rychle procházel bludištěm chodeb v podzemí hradu, dokud nestál před vlhkým zašlým schodištěm. Vyběhl všech dvacet sedm schodů a vytáhl hůlku, neboť hned za posledním schodem byly dveře. Aniž by nějak přemýšlel nad svým konáním, koncem hůlky poklepal na tři různé body a dveře se po svém obvodu rozzářily. Před ním se otevřel průchod na zadní dvorek. Severus vyšel ven a na chvíli se zastavil, dokud si jeho oči nepřivykly na jasný svit ranního slunce.

Dvorek byl malý, nebyl ani dvakrát větší než průměrná učebna. Díky vysokým křoviskům na něj nebylo odnikud vidět, a tak vytvářel ideální místo, jak nepozorovaně opustit školní pozemky, aniž by si toho některý z věčně se okolo potulujících studentů všimnul. Opatrně se protáhl úzkou mezerou mezi křovím a pozorně sledoval, kam šlape - přímo za plotem byl prudký sráz. Z tohoto důvodu nebyla tato cesta vhodná pro noční návrat.

Konečně balancoval na úzkém pruhu pevné půdy těsně za plotem a odmístil se hned poté, co si v duchu jasně představil svůj cíl. Zadržel dech, dokud nepříjemný pocit z přemisťování nezmizel, a pak prudce vydechl.

Ocitl se ve vstupním výklenku nějakého domu. Na zemi před ním stály u zdi dva páry bot, hned vedle rohožky s nápisem "Vítejte!".  Očima zalétl ke jménu na zvonku u dveří. Vybledlými písmeny na něm bylo napsáno 'Bishop'. Zazvonil.

Uslyšel příjemný melodický tón, který byl následován rychlými kroky. V další chvíli se dveře otevřely a v nich Anna se zubní pastou v ústech a kartáčkem v ruce.

"Ševeruši," překvapeně zašišlala s očima jako dva talíře.

Čas jako by se zpomalil. Anna na něj zírala, dokud si potichu neodkašlal. "Čas běží," informoval ji a prstem si poklepal na bradu.

S úžasem se dotkla jeho tváře druhou rukou a zanechala na ní bílou stopu.

"Ach," vydechla celá zrudlá a zmizela v koupelně.

Severus se rychle rozhlédl a pak vstoupil do bytu. Jako posledně šel do kuchyně a posadil se ke stolu, denního tisku si však ani nevšiml.

O pět minut později se její hlava objevila ve dveřích, s tvářemi stále pokrytými červení. Pozorovala ho, jako by byl nějakou vzácností, a hledala na něm známé rysy.

"Děje se něco?" zeptal se Severus podrážděně.

"Ne, nic." Konečně k němu přišla a posadila se na druhou židli. "Jenom jsem tě nečekala. Takhle brzy. Takhle rychle. Celkově."

"Jestli jsem přišel nevhod, tak zase půjdu."

"Ty vždycky chodíš nevhod, Severusi."

Její tichá slova ho nečekaně tvrdě zasáhla. Zamrkal. "Najdeš si přesto na mě hodinku?"

Anna očima zalétla k hodinám. "Musím do práce..."

"Půlhodinu?" zeptal se netrpělivě znovu.

Anna se kousla do rtu. "Dobře, tak jo." Pak se postavila a chtěla odejít z kuchyně.

Když Severus pochopil, co si myslela, že po ní chce, vyskočil na nohy a chytil ji za ruku. Anna se na něj překvapeně podívala. V paprscích ranního slunce získávaly její hnědé oči jantarovou barvu.

"Nejsem tu kvůli tomu."

"Co... co tedy chceš?" zeptala se podrážděně. Na krku jí tepala žíla.

Jakoby proti své vůli zdvihl Severus ruku a pohladil ji po tváři. Kolem žaludku se mu začal šířit hryzavý pocit - pocit, který ještě nikdy nezažil. Teprve Albusova poznámka mu nabídla vysvětlení: "Je to kvůli Hermioně."

Severus bezděčně zavrčel. Zatáhl Annu za ruku a přitiskl si její štíhlé tělo k sobě. "Zavři oči a zhluboka se nadechni," řekl jí a pak se s ní přemístil.

Anna se od něj odtáhla a lapala po dechu. "Co to bylo?"

"Přemístění," odpověděl, jako by tím všechno vysvětlil.

"Co prosím?" zeptala se znovu s rukou na hrudi.

"Zmizení z jednoho místa a objevení se téměř ve stejnou dobu na jiném místě. Přemístění."

Teprve po tomto vysvětlení se rozhlédla, otočila se kolem dokola a s výrazem nevíry si uvědomila, že už není u sebe doma. Severus se krátce zasmál. Mnohokrát se s ní setkal, několik let byla jeho jediným útočištěm a její byt jediným místem, kde se cítil dobře. Zvykl si na její výstřelky a splíny, ale na její dětské okouzlení magií by si nemohl zvyknout nikdy. Anna byla výjimečná tím, že byla absolutně obyčejná.

"Co tady hledáme?" vytrhla ho ze zamyšlení, když se k němu vrátila na vratkých nohách.

Severus ji přenesl na staré hřiště. Všechno - houpačka, kolotoč a dvě různě vysoké prolézačky - bylo zrezivělé a poškozené, tráva okolo žlutá, pískoviště sloužilo všem kočkám v okolí jako toaleta, a přesto...

"Tady to začalo," odpověděl,

Anna se zasmála. "Ná vím. Ale už je to tu pěkně zničené." S rukama založenýma v bok a nakrčeným nosem se rozhlédla. "Páchne to tu po kočkách."

"Musím s tebou mluvit."

Okamžitě mu začala věnovat pozornost. Způsob, jakým se na něj dívala, v něm vzbuzoval touhu se jednou podívat na svět jejíma očima. Jak na ni působí ve svém černém hábitu, bledou pokožkou a neumytými vlasy? Jak působí na Hermionu?

"Co se stalo, Severusi?" Tepání žilky na jejím krku se zrychlilo.

"S někým jsem se seznámil. S jednou ženou."

Anna polkla a olízla si rty. "To je... pěkné."

Severus odvrátil zrak a zhluboka se nadechl. "Dnes večer se něco stane. Něco velkého. Nevím, jestli to přežiju. Ale udělám všechno, aby přežila ona. Kdyby nastala ta nepravděpodobná situace, že oba..." Suše se zasmál a podíval se jí opět do očí. "Nemůžu tě už nadále navštěvovat, Anno."

"Jo, to... tomu rozumím." Rukou si pročísla vlasy. "Museli jsme kvůli tomu jít sem?"

"Co je špatného na tomhle blbém romantickém gestu?" zamumlal tak potichu, že to nemohla vůbec zaslechnout.

Albus ho ale slyšel: "Romantika vypadá jinak, Severusi. Musíš se ještě učit."

"Fajn. Nech mě, ať nás přenesu zpátky." Podal jí ruku, aby si ji mohl kvůli přemístění přitáhnout k sobě.

Ale Anna váhala. Dívala se na něj, jako by ji nesmírně zklamal. Nakonec si odfrkla a založila si ruce na hrudi. "Proč mě pořád ještě neznáš? Proč jiná žena?"

Severus zkřivil obličej. "Já tě znám. A proto se od tebe držím dál."

"Neznáš mě."

"Myslíš?"

"Nemůžeš mě znát! Objevíš se jednou za uherský rok, zamotáš mi hlavu a zmizíš dřív, než jsem schopná vyprodukovat jedinou srozumitelnou myšlenku. A teď... teď mě prostě odložíš. Neznáš mě, Severusi."

"Máš ráda focení," odvětil klidně Severus. "Ráda sedíš hodiny na jednom místě, abys mohla zachytit všechno, co se ti objeví před objektivem. O víkendu ráda dlouho ležíš v posteli - snídáš v ní a nevylezeš z ní třeba celý den. Máš ráda svůj byt, přestože je malý a špatně členěný, přestože si ho vlastně nemůžeš ani dovolit. Máš ráda svítání, ale nikdy jsi žádné neviděla, protože ho pokaždé zaspíš."

"No a co, o čem to vlastně vypovídá?" zašeptala s třesoucí se bradou.

"Jsi tvrdohlavá a vždy najdeš ty správné argumenty. Už stokrát jsi mě přiměla k tomu, abych ti vyprávěl věci, které jsem jinak nikdy nikomu neřekl."

"Nic jsi mi neřekl!" Anna mu vpadla do řeči se slzami v očích.

"Ale řekl. A pak jsem ti vymazal paměť."

Anna otevřela ústa. Chvíli jí trvalo, než dokázala zpracovat jeho slova. S hrůzou v očích se zeptala: "Proč?"

Severus překonal vzdálenost mezi nimi a znovu ji pohladil po tváři a po vlasech. Poryv větru se přehnal kolem nich a rozevlál mu hábit. "Ve světě kouzelníků existují tak ukrutné věci, že je lepší je nechat tam, kde jsou - ve světě kouzelníků. Já tam také patřím."

"To není pravda."

"Bohužel to pravda je. Viděl a udělal jsem věci, že bys mě nenáviděla, kdybys o nich věděla. Byla bys dokonce v ohrožení života, kdybys je znala." Políbil ji na čelo a setrval v té pozici několik vteřin - se rty na jejím obličeji, dýchaje její vůni. "Seznámil jsem se s jinou ženou a stalo se to, co jsem považoval za nemožné. Je dost silná, aby mě snesla. Často jsem si přál, abys takhle silná byla ty, jenže nejsi. Není to tvůj svět, nejsou to tvoje břemena. A proto odejdu a už se nikdy nevrátím."

Anna se rozplakala. Ramena se jí třásla a místo šťastného úsměvu, s nímž často čelila jeho náladě, jí z úst vycházely srdcervoucí vzlyky.

Hermiona ho učinila slabým. Přitáhl si ji k sobě a pevně ji objal, až jí téměř znemožňoval dýchat. Pak se bez varování přemístil.

Anna stála nejistě na nohách, opět ve své kuchyni. Severus ji posadil na židli a naposledy ji políbil na rty. "Skořice a muškátový oříšek," zašeptal pak do jejího ucha.

"Cože?"

"Ty tajemné přísady do čaje. Skořice a muškátový oříšek." Usmál se na ni, potom se otočil a odešel z kuchyně. Na malou chvíli se obával, že půjde za ním, aby ho zastavila, aby prosila, aby neodcházel. Neudělala to.

Když o čtvrt hodiny později vstupoval do svých pokojů v Bradavicích, strhl si hábit a s povzdechem ho odhodil na křeslo. Chvíli neklidně přecházel sem a tam ve svém kabinetu a snažil se zbavit toho tísnivého pocitu, který mu svazoval hruď. Pak zvedl koš a přehraboval se ve vyhozených papírech, dokud nenašel kousek pergamenu s Hermioniným vzkazem.

"Odpusť mi mé pochyby, příteli!"

Položil ho na pracovní stůl a uhladil ho. Ukazovákem přejel přes narychlo napsaná slova a pak ho založil do svého zápisníku.
02.09.2015 22:18:54
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one