ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 41 (druhé části)

Autorka:WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3873268/46/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: Aiden

 
                                                                      ooOoo                                  
- Poté, co se všichni bojující přemístili pryč
 
Po Bradavicích se okamžitě rozneslo, že mnoho učitelů opustilo hrad a zbytek se schovává za křišťálovou koulí. Mladší žáci, kteří o válce v kouzelnickém světě nevěděli skoro nic, ať už protože to jejich rodiče nezajímalo nebo o tom před nimi mlčeli – začali doslova tančit na stolech. Ginny občas nahlédla do otevřených dveří učeben a smutně se usmála při vzpomínce, jak krásný byl život, když jí bylo jedenáct. Pravda, jen do té doby, než ji začal znepokojovat nalezený deník.
Starší studenti využili příležitost vytvořit na chodbách malé hloučky a tiše se bavit. Kolejní příslušnost zřejmě tentokrát nehrála žádnou roli, dokonce i pár zmijozelských se zamíchalo mezi ostatní koleje.

Ginny tyto malé skupinky míjela se založenýma rukama a zkoušela nemyslet na Harryho a na to, co právě teď asi dělá. Co ještě bude muset udělat. Jestli je v pořádku. Jestli bude zdravý a sevře ji v náručí, až tahle noc skončí.

Ale ať se snažila, jak chtěla, nebyla schopná jasně myslet na cokoliv jiného.

Když už asi hodinu nebo dvě procházela chodbami hradu, sešla do vstupní haly. Dveře do Velké síně působily jako dva obrovské černé stíny, z nichž probleskovalo jen jejich kování. Nemohla si vzpomenout, jestli je už někdy viděla zavřené.

Jakmile sestoupila z posledního schodu, pochodně na stěnách vstupní haly zahořely jasným plamenem a staré dřevo dveří jako by v nažloutlém světle oživlo.

Později nedokázala říct, co od toho očekávala, ale přešla ke dveřím a zkusmo lehce zatáhla za železné kruhy. Překvapeně vydechla, když se obě křídla dala do pohybu a tak přesně přilehly ke zdem, až to vypadalo, že s nimi splynuly.

Prázdná Velká síň působila naprosto strašidelně. Na očarovaném stropě blikaly hvězdy a měsíc vše ozařoval svým bledým svitem. Když jí procházela, ozvěna jejích kroků se odrážela od zdí. Kolejní stoly byly na levé straně nakupeny jeden přes druhý a stejně tak i židle. Prázdný prostor uprostřed jí připomněl vánoční ples v roce, kdy se konal Turnaj tří kouzelnických škol.

Ginny kráčela se zakloněnou hlavou a pozorovala hvězdy na stropě. Když došla k vyvýšenému pódiu, zastavila se. Poprvé od svého zařazení stála přímo před učitelským stolem. Otočila se a pohlédla zpět k hlavnímu vchodu Velké síně. Ze vstupní haly sem pronikalo světlo loučí a vytvářelo na podlaze široké světlé pruhy. V síni však nehořela ani jediná louče nebo svíčka.

Ginny se posadila na pódium za sebou a pohupovala nohama. Bezmocnost ochromila její končetiny, myšlenky, přání, sny. Existovala pouze tato nekonečná. Ve srovnání s obrovským vakuem, které se před ní objevilo, se cítila neskonale malá. Hodiny se zdály být dlouhé jako celé dny. Hvězdy jako by se od ní neustále vzdalovaly.

Aniž by o tom nějak přemýšlela, najednou strčila ruku do kapsy hábitu a vytáhla hůlku. „Expecto patronum!“ vykřikla a usilovně se držela představy Harryho s miminkem v náručí. Srdce jí poskočilo a tělem se jí prohnala vlna adrenalinu. Ze špičky její hůlky vyskočil bílý kůň. Kouzlo se naučila jen díky Harryho pokynům.

„Ahoj,“ zašeptala a natáhla – přestože to bylo zcela zbytečné – ruku ke zvířeti. Kůň nehlučně proběhl Velkou síní a vrátil se k ní. Sklonil hlavu a tam, kde se rukou dotkla bledého světla, ucítila rozechvělé teplo.

Z tohoto čarovného rozpoložení ji vytrhl pohyb u vstupních dveří. Kůň zmizel a Ginny musela několikrát zamrkat, než si její oči zase zvykly na přítmí.

„Naprosto dokonalý nápad!“ řekl jí neznámý hlas, který hned vzápětí pronesl stejné kouzlo jako ona sama předtím. Z hůlky vyskočil stříbřitý bobr a osvětlil obličej havraspárského studenta. Podle jeho rysů Ginny odhadovala, že se jedná o sedmáka. „Pojďte všichni do Velké síně a vemte si hůlky,“ řekl svému patronovi a mrštné zvíře zmizelo.

„Co to… bylo?“ zeptala se zmateně Ginny.

„Ach, jen jsem dal vědět ostatním. Zůstat tady na stráži s našimi patrony, dokud nebude po všem, je skvělý nápad!“

Spolužák, kterého vůbec neznala, přišel k Ginny a přátelsky ji poplácal po rameni.

„Ehm… tak jo,“ zamumlala vystrašeně.

Než se stihla rozhodnout, jestli se tohoto spontánního setkání chce vůbec účastnit, do síně přišli první studenti. „Hej, Francisi!“ zakřičel jeden z nich, „co tu budeme dělat?“

„Vyvoláme patrony,“ vysvětlil oslovený mladík. „Zůstaneme tu na stráži, dokud neskončí noc.“

Skupinou studentů se ozvalo tiché mumlání, avšak díky světlu přicházejícímu sem ze vstupní haly Ginny viděla, jak jeden po druhém krčí rameny. Krátce na to se Velkou síní proháněly pes, zebra, dvě kočky a obrovský výr. Francis k tomu přidal svého bobra. Ginny to všechno pozorovala vykulenýma očima. V síni bylo náhle mnohem jasněji.

Další a další studenti ze všech kolejí a ročníků přicházeli do Velké síně. Ti mladší žasli nad stříbrnou zoologickou zahradou stejně jako Ginny a někteří z nich prosili starší, aby je naučili, jak vyčarovat jejich vlastního patrona.

Nakonec k ní dorazila Lynn, její kamarádka z ročníku, která s ní byla také v Brumbálově armádě, a posadila se vedle ní na pódium. „Kdo na tenhle nápad přišel?“ zeptala se udýchaně.

„Nemám ponětí…,“ odvětila Ginny a podívala se na ni. Obě zároveň pokrčily rameny, zdvihly své hůlky a přidaly svůj kousek světla k rozehnání temnoty.
22.09.2015 14:47:15
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one