ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 42 (druhé části)

Autorka:WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3873268/48/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: Aiden

 
ooOoo         
                         
  • Poté, co se Severus postaral o Hermionu a ona usnula v jeho posteli
 
Severus odhrnul peřinu a vstal z postele. Matrace se zhoupla jako loď na rozbouřeném moři, ale Hermiona se neprobudila. Ležela stulená do klubíčka, objímala cíp peřiny, kolena vytažená až k bradě. Jakmile usnula, téměř vzápětí se vymanila z jeho objetí. Nebylo proto pro něj nijak složité opustit postel.

Potichu si vytáhl ze skříně šaty a odešel z ložnice, než se oblékl. Protože šel spát s mokrými vlasy, měl je hrozně pocuchané – napravil to rychlým kouzlem. Pak šel do svého kabinetu pro urnu. Nic na ní nenasvědčovalo na její nebezpečný obsah.

Uchopil studenou keramickou nádobu a myslel na to, jak ji předtím Hermiona objímala svými prsty. Jako by mu chtěla něco ukázat. Co to bylo, že se nádoby tak bála, že musel její paniku uklidnit lží dřív, než vůbec věděl, co dělá?

Opustil vzpomínky a přistoupil ke krbu. Zapálil oheň a poté, co do něj vhodil plnou hrst letaxového prášku, vyslovil zřetelně: "Kabinet Minervy McGonagallové."

Minervinu kancelář spoře osvětlovala jediná svíce. Profesorka seděla se shrbenými zády na židli, její jindy tak pečlivě upravené vlasy jí padaly na ramena, a když k němu zdvihla pohled, věřil, že ve vráskách kolem jejích očí se promítl každý rok jejího života.

"Je Potter mrtvý?" zeptal se a svraštil obočí.

Mlčky zavrtěla hlavou.

"Proč tu tedy sedíš, jako bys za to nesla osobní odpovědnost?"

Minerva se zhluboka nadechla, zavřela oči a pak odpověděla: "To, že Harry přežil, neznamená, že se podobně dařilo i ostatním, Severusi."

"Já vím." Podíval se na urnu a podával ji Minervě. "Tohle tady je tvůj úkol."

"Ne dnes v noci."

"Samozřejmě že dneska! Chceš ji nejprve schovávat na hradě několik týdnů, aby se k ní mohli dostat přeživší Smrtijedi? Máme jen jednu šanci!"

Minerva se na něj podívala a v jejích očích se objevila zlost. "Bradavice jsou nejbezpečnějším místem v celém kouzelnickém světě."

Severus si odfrknul. "Jistě. Proto také Albus zemřel někde jinde."

Minerva sevřela rty, ale navzdory jeho očekávání se nepostavila proti němu s vystrčenou bradou jako obvykle. Místo toho zavřela znovu oči a ještě víc shrbila ramena.

"Jsem tak strašně unavená, Severusi. Dneska to nezvládnu."

Snape se přinutil zůstat klidný. Urnu svíral tak pevně, až měl strach, že si zlomí prsty. Původně chtěl tuhle zpropadenou věc odnést co nejdřív Minervě, než se vrátí k Hermioně. Spala sama v jeho posteli, ani nechtěl vědět, co by se stalo, kdyby se probudila, zatímco by byl pryč.

Nakonec se sebral a urnu položil na psací stůl pod oknem. Přešel k Minervě, posadil se před ní do dřepu a uchopil její ruce, které měla složené v klíně. Unaveně mu oplácela pohled a dřív, než mohl něco říct, se ho zeptala: "Chceš mě teď k tomu přimět nějakou strašlivě sentimentální řečí?"

Severus lehce zdvihl koutek úst. "Jmenuju se snad Remus Lupin?"

"Ne," usmála se Minerva.

Světlo svíčky se odráželo v pramenech jejích dlouhých vlasů. Viděl ji už vůbec někdy takhle? Nedokázal si vzpomenout.

"Já vím, že to byla těžká noc. Ale jestli teď hned nezvedneš ten svůj skotský zadek a nepostaráš se o to, co zbylo z Pána zla, osobně tu urnu otevřu a poštvu ho na tebe. Rozuměli jsme si?" řekl jí protáhlým sladkým tónem a na konci se falešně usmál.

"To bys neudělal."

"Chceš se vsadit?"

"Měla bych?"

"Ne."

"Pak mi dej nějaký důvod, Severusi."

Snape zasténal a rukou si otřel čelo. "Víš, Minervo, právě teď mi na srdci leží jiné starosti než tvoje letargie po bitvě. Hermiona Grangerová leží v mé posteli, nahá a bezmocná, a já toho hodlám využít dřív, než si vzpomene, kdo jsem. Mohli bychom se tedy shodnout na tom, že odvedeš svou část toho mizerného úkolu, když já jsem svůj díl úspěšně dokončil?"

"To není pravda." Její rozhořčená slova vyzněla však spíše jako varování.

"Souhlasí. Není nahá," zalhal pohotově Severus.

Minerva několikrát zamrkala a v očích se jí opět objevily jemné jiskřičky – i když se zdály podstatně výbušnější.

"Slečna Grangerová leží kde?"

"V – mojí – posteli. Vezmeš si teď tu urnu?"

"Ne. Zakroutím ti krkem a pak s tebou vyrazím dveře!" odpověděla a náhle se postavila.

Severus téměř spadl na zadek. Jen tak tak se mu podařilo se též zvednout.

"Takhle se mi líbíš víc."

"Okamžitě vezmeš slečnu Grangerovou k Poppy!"

"Ne."

"To nebyla otázka, Severusi, to byl příkaz."

"Který neuposlechnu," odvětil. "Našel jsem ji ztracenou a vyděšenou v lese. Byla vystavena čarovné moci urny. Nenechám ji v péči průměrné školní ošetřovatelky, dokud se nepřesvědčím, že je mimo nebezpečí."

Minerva několikrát otevřela a zavřela ústa jako ryba na suchu. Nakonec zřejmě usoudila, že o Hermiona bude u něj lépe postaráno než na ošetřovně.

"Jestli dostanu i to nejmenší podezření, že jsi jí ublížil," varovala ho ostrým hlasem s ukazovákem zabořeným do jeho hrudi, "pak toho hořce olituješ. Rozuměli jsme si?"

"Ale jistě," usmál se samolibě Severus. "Urna stojí tady na stole, přeji ti příjemnou noc!" Otočil se ke krbu a už bral do ruky letaxový prášek, když ho Minerva zavolala.

"Zítra ráno vás chci oba tady!"

"Dobře. Ještě něco?" Netrpělivě se na ni podíval.

"Ano."

"Minervo, prosím!"

"Děkuji."

Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že se nejedná o sarkastickou odpověď, ale o upřímné poděkování. Stroze přikývl hlavou.

"Rádo se stalo.


 
18.11.2015 09:12:15
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one