ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 48 (první části)

Autorka:WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3873268/51/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

 
 
 
                                                                      ooOoo                                 
  • Vánoce před deseti lety
 
 
Vánoce 1987

"Co je s madame Pomfreyovou?"

"Nevšiml sis prázdných lavic ve třídě? Máme na hradě epidemii chřipky."

"A kde je profesorka McGonagallová?"

"Na svátky odjela domů."

"A co je s profesorem Kratiknotem? Vím, že tady zůstal."

 "To ano. Chtěl bych, abys mne doprovodil, Severusi."

Severus si odfrkl a vtáhl svoje studené ruce hlouběji do rukávů objemného cestovního pláště. Sníh mu sahal až po kotníky a křupal mu pod nohama, zatímco s ředitelem kráčeli přes bradavické pozemky k přemisťovacímu bodu za hradními ochranami.

Poté, co ho profesor Brumbál umlčel svým květnatě vyjádřeným příkazem, dal přednost tomu, mlčky se mu podvolit. Nesnášel Vánoce a především nesnášel sníh. Měl v plánu se přes svátky zavřít ve sklepení a dělat lektvarové pokusy, doplnit zásoby na ošetřovně a udělat si poznámky k jednomu většímu projektu.
Místo toho se brodil studeným sněhem, aniž by tušil, co měl Brumbál v úmyslu. Kam mohl mít zrovna dnes v sedm hodin večer namířeno?

Neměl se to dozvědět ani kvůli přemístění. Ředitel k němu jednoduše natáhl ruku a čekal, až ji uchopí. Severus zdvihl jedno obočí. "Umím se přemisťovat," vysvětlil.

"Já také," odpověděl jednoduše Brumbál.

"Ach, opravdu?" Slova z něj vyšla trochu moc rychle a hlas měl posazený příliš vysoko. Na tomhle bude muset ještě zapracovat.

Profesor Brumbál si pozvdechl. "Musíš mi konečně začít důvěřovat, Severusi."

"Poslední muž, který mi tohle řekl, zabil Lily."

Bělovlasý muž smutně pokýval hlavou a konečně spustil ruku. "Přemístíme se do Nightingale v Londýně."

"Do blázince?" Severus o krok ustoupil, aniž by si to uvědomoval.

"Ano. Navzdory všem důvodům tě tam nehodlám nechat. Půjdeš tedy se mnou?" Brumbálovi se v očích šibalsky zalesklo.

"Co tam budeme dělat?"

"Jde o jednu budoucí studentku. Právě se rozvíjejí její magické schopnosti, ale její rodiče jsou mudlové. Neumí si poradit jinak, než ji kvůli jejím údajným výmyslům poslat k terapeutovi. A pak k dalšímu... Celé se to trochu nešťastně vyvinulo."

"Chcete ji odtamtud odvést?" zeptal se Severus věcně - už znovu nabyl duševní rovnováhu.

"Ne. Chci, abys byl s ní, zatímco budu rodičům vysvětlovat, co se stalo jejich dceři. Ty ji máš jen udržet zabavenou a dávat pozor, aby nesnědla žádné léky. Nikdo neví, jaký účinek by mohly mít na její magické schopnosti."

Severus pevně stiskl rty. Ne že by nesouhlasil s ředitelovým jednáním, ale protože v něm náhle začala bublat a narůstat do obrovských rozměrů otázka, až mu skoro vyrazila dech. Proč u všech ďáblů si Brumbál nepromluvil také s jeho otcem?

"Severusi?"

Mladší muž polkl a přikývl. "Zůstanu s ní hodinu, ani o minutu déle."

"Skvělé. Setkáme se tedy tam, až její rodiče přesvědčím, je jejich dcera je duševně naprosto zdravá."

"Hm. A jak se ten malý spratek jmenuje?"

"Ach, samozřejmě. Jmenuje se Hermiona Grangerová."

ooOoo

Krátce na to se Severus ocitl ve vstupní hale nemocnice. Seslal na sebe kouzlo, které mudly přimělo podívat se jiným směrem. Nepodařilo se mu ale moc dobře, protože jeden chlapec v náruči své matky si ho zvědavě prohlížel, jako by mohl prohlédnout závoj falešného nezájmu. Přesto však kouzlo splnilo svůj účel.

U opuštěné recepce našel přehled všech pacientů a čísla jejich pokojů. Rychle v něm vyhledal jméno a vydal se na cestu. Pokoj Grangerovic fracka našel bez větších incidentů, stačilo pár kouzel a nepatrných lží - klidně by obětoval život, aby mohl seslat jedno zatracené Imperio!. Rychle se rozhlédl po chodbě, a když za rohem uslyšel chvatné kroky zdravotní sestry, rychle a bez zaklepání vstoupil.

Poté, co za sebou potichu zavřel dveře, otočil se a zjistil, že hledí přímo do dvou hnědých očí. "Ty nejsi doktor," prohlásilo děvče a sevřelo rty.

"Mohl bych být."

Dívka, pravděpodobně Hermiona Grangerová, naklonila hlavu a zavrtěla jí tak prudce, až se jí kolem hlavy rozvířily kudrnaté vlasty. "Ne, to tedy nemohl."

"A jak jsi dospěla k takovému závěru?"

"Jednoduše - nemáš ani jmenovku, ani bílý plášť, ani ti kolem krku nevisí ta věc na hadičce."

"Ty už víš, že jsi v blázinci, že jo?"

Holčička si povzdechla. "Ano. Chybí mi ta věc na hadičce." Dosud seděla na kraji postele, ale teď se posunula dozadu a opřela se o zeď. "Doktoři se mě tady ptají na samé hloupé otázky a chovají se, jako kdyby to byl nějaký zázrak, že znám odpověď. Přitom je naprosto logické, že jsem si nemohla jen tak přivolat knihu."

Severus protočil oči. Je to tvoje práce, připomněl si, musíš se tu bavit s tímhle dítětem. Odlepil se od obrubně dveří a posadil se vedle ní na druhou stranu postele. "Dávají ti hloupé otázky, protože si myslí, že jsi hloupá."

"Sem chodí jen hloupí lidé?"

"Ne, ne jen hloupí lidé." Severus zíral na bílé linoleum na podlaze.

"Jací lidé sem teda chodí?" zeptala se ho tónem, kterým by nemluvil ani o počasí.

"Lidé, kteří nemohou žít sami. Nebo takoví, kteří na to jenom zapomněli."

"Jsou nemocní?"

"Ano."

"Ale já nejsem nemocná. Nemám horečku, sáhni si!" Vzala ho za paži a popotáhla za ní, pak ho popadla hábit a přejela svými malými prsty přes jeho ruku.

"Já ti přece věřím," odpověděl a odtáhl její ruce.

Holčička zmlkla a dívala se na něj svýma velkýma očima. "Jsi nemocný?" zeptala se zvídavě.

Severus si odfrknul. "Ne víc než ty," zalhal.

"Proč jsi teda tady? Proč máš na sobě černý plášť a ne bílý? Jsi opakem k doktorům bez té hadičkové věci?"

"Nemohla bys na pět minut zavřít pusu?" přerušil její otázky tím samým tónem hlasu a zlomyslně se na ni zašklebil.

"Dokonce i na dýl," odpověděla hrdě, "ale to je nudné."

Severus zasténal. "Copak tě rodiče nenaučili nic o zdvořilosti?"

"Naučili. Říkají, že Dupík má pravdu."

"Kdo je Dupík?"

Se vzrušením rudými tvářemi ten spratek přelezl postel, posadil se mu na klín a přitulil se k němu tak blízko, že mohl cítit vůni dětského šampónu z jejích vlasů. "Ty jsi neviděl Bambiho?" otázala se nevěřícným tónem.

"Kdo nebo co je Bambi?"

"Koloušek Bambi! Který vyrostl v lese s jinými zvířátky a jeho maminka byla zabitá a..." Odmlčela se s očima velkýma jako dva talíře, když na jeho tváři neviděla ani stín poznání.

" A co má tenhle... kolouch... společného se zdvořilostí?"

Hermiona se schoulila do sebe a unaveně řekla: "Dupík řekl: Když nemáš nic pěkného, co bys řekl, pak raději mlč."

"Tenhle kolouch se mi nezdá moc chytrý."

"Dupík je králík," namítla.

"Jak jinak," dostal ze sebe podrážděně. "Člověk nemůže říkat pořád jen pěkné věci. Život není jenom pěkný. Někdy musí člověk říct i ošklivé věci."

"Třeba například, když mě vzali moji rodiče sem, kde jsou jen nemocní lidé, kteří zapomněli žít, i když já jsem zdravá?"

Severus polkl a poprvé se jí podíval přímo do očí. "Ano, například tohle."

ooOoo

Víc než o hodinu později seděl Severus pohodlně opřený na posteli a odolával unavujícím otázkám Hermiony Grangerové, která seděla hned vedle něj. Hodiny na protější zdi ukazovaly devět třicet a Severus se už sám sebe poněkolikáté ptal, proč tady vůbec ještě pořád je. Hodina, kterou Brubálovi slíbil, už dávno uplynula. Ani za celou tu dobu nepřišel nikdo, kdo by se aspoň pokusil vyšetřovat mozek toho Grangerovic děcka.

Jak tam vedle něj tak seděla, s hlavou opřenou o jeho paži a bez zábran štěbotala navzdory všem nezodpovězeným otázkám světa, nedokázal se nějak přinutit odejít.

Zatraceně!

Musí se konečně naučit nestrkat nos do věcí jiných lidí. Má svých vlastních problémů dost.

"Jak se vlastně jmenuješ?" zeptala se v tu chvíli tichým hlasem.

Severus pootočil hlavu, aby na ni viděl. Oči měla zavřené. "Jmenuju se..." začal. Mezi obočím se mu utvořila vráska. "Alarik."

"To je legrační jméno."

"Legrační jako Hermiona?"

"Ano."

Severus lehce zavrtěl hlavou.

"Máš manželku?"

"Ne," odpověděl tlumeně.

"Proč ne? Umíš tak krásně odpovídat na otázky."

"Protože neměla žádné otázky."

"Vůbec žádné?" Holčička zněla naprosto šokovaná, jako by jí vyprávěl o někom bez hlavy.

"Vůbec žádné."

"Pak musela být úplně hloupá."

"Ano."

Chvíli bylo ticho, a potom Hermiona řekla: "Nic si z toho nedělej. Až vyrostu, tak si tě vezmu."

Severus zavřel oči a naklonil hlavu trochu na stranu, až se dotýkal té její. "O tom si popovídáme, až budeš velká."

ooOoo

Na sklonku noci kráčel Severus s Brumbálem přes hradní pozemky. Brzy po tom manželském vyhlášení malé Grangerové se objevil ředitel s dívčinými rodiči a odvedl je všechny z nemocnice. Vzpomínky děvčete na tento den vymazali, přesto se Grangerovi tvářili provinile. Hermionu čekala bezesporu obrovská nadílka.

"Kdo je Alarik?"

Hlas profesora Brumbála vytrhl Severuse ze zamyšlení. Krátce se podíval na muže vedle sebe, než začal stoupat po schodech k hlavním dveřím. "Kluk ze sousedství," odpověděl, ačkoliv si nebyl jistý proč. A odkud se o něm Brumbál dozvěděl?

Modré oči starého kouzelníka se ve světle pochodní, osvětlujících vstupní halu, zajiskřily. "Co je na něm zvláštního?"

Severus cítil, jak se mu opovržlivě zkřivily koutky úst. "Rodiče mu dali něco k vánocům." Nedokázal tomuhle muži cokoliv zatajit, bez ohledu na to, jak moc si to přál. "Můžu už konečně jít?"

Ředitel zamyšleně přikývl. "Veselé Vánoce, Severusi."

"Hm," zabručel Severus a dal se na útěk. Sentimentální nesmysly, tahle mrňavá Grangerová a Vánoce.
18.02.2017 13:27:26
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one