ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 49 (první části)

Autorka:WatchersGoddess

Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3873268/53/
Souhlas s překladem: Ano

Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno



 

    ooOoo    

- Předtím, než Severus odejde na schůzku s Hermionou

 


Bylo ticho. Úplné ticho. V jeho pokojích. V jeho hlavě.

Severus zavřel oči a přejel jazykem přes suché rty. Podstoupil velké riziko, když tak pozdě poslal Hermioně zprávu. A vyjít si s ní pod Minerviným nosem představovalo riziko ještě větší. Zamrazilo ho v zátylku, jako by ho ředitelka právě teď pozorovala.

“Penny!” zavolal drsným hlasem; byly to už celé dny, co naposledy promluvil.

Vedle něj se s prásknutím objevila domácí skřítka a přerušila tak ticho. “Profesore Snape?”

Otočil se od šatní skříně, v níž právě hledal vhodný hábit, a podíval se na to malé stvoření. “Nevíš, jestli slečna Grangerová dostala nepozorovaně moji zprávu?”

Koutek úst skřítky sebou krátce zacukal. “Ne, pane. Ale Penny se o to postará, pane.”

Severus krátce přikývl a Penny zmizela. “Co myslíš, starý muži…” chtěl se zeptat, ale okamžitě se odmlčel, když si uvědomit prázdno ve své hlavě. “Byla to chyba,” zamumlal. Nebylo jisté, jestli tím mínil pozvání Hermiony nebo vzdání se Albusovy moci.

Přesto ze skříně vyndal jednoduchý černý hábit, který navzdory podobnosti s jeho každodenním oblečením působil svátečně - byl rafinovaněji ušit, jeho látka byla jemnější a z náprsní kapsy vykukoval cíp rudého kapesníku. Pověsil ramínko s hábitem na dveře od skříně, takže jím zcela zakryl zrcadlo.

Během čekání na návrat Penny odešel do obývacího pokoje a nalil si sklenici skotské whisky. Alkohol pálil na jazyku a v jícnu a jeho tep se zrychlil.

Ačkoliv Minerva neovládala nitrozpyt a Voldemort už brzy bude patřit minulosti, stále si dával pozor, aby nezapomněl kontrolovat své myšlenky. V posledních týdnech to nedělal, aby mohl přemýšlet jak o Albusovi a jeho moci, tak i o Hermioně.

Těch pár minut, kdy stál se sklenkou skotské v přítmí a v tichosti zíral na tmavou podlahu, bylo poprvé, kdy si dovolil myslit na cokoliv, co ho napadlo.

Touha po Hermioně způsobila, že se mu třásla ruka a podlamovala se kolena. Viděl její jemné obličejové rysy, husté vlasy, zářící hnědé oči, úsměv odhalující její bílé zuby… Na chvíli věřil, že dokonce cítí její vůni, její ruku ve své a naslouchá jejímu smíchu a zasténání, když ji políbil.

A přesto… “Byla to chyba.” Nikoliv to, že definitivně neukončil jejich vztah, ale že ho dneska znovu oživil. Do roka ukončí školu. Bylo by skutečně nemožné počkat ještě jeden rok, když už čekáním strávil patnáct let?

Severus si odfrkl, jako kdyby uslyšel Albusovu odpověď. Samozřejmě pouze ten Albus, který už nebyl ředitelem, neboť jenom ten se nezabýval skutečností, jestli je Hermiona jeho žákyní nebo ne.

“Život,” řekl by, “je sám o sobě v kouzelnickém měřítku příliš krátký a jeden rok ho může změnit naprosto od základu.”

“Na tvé zdraví, starý muži,” řekl Severus a vyprázdnil jedním douškem sklenici.

Vtom se vrátila Penny a s červenýma ušima se na něj podívala. “Slečna Grangerová dostala vaši zprávu, pane.”

“Všiml si toho ještě někdo jiný?” zeptal se Severus.

“Ne, pane. Nikdo, pane.” Skřítka si propletla před svým tělem prsty.

“A profesorka McGonagallová?”

“Není ve své kanceláři, pane.”

Severus nakrčil čelo. Nebýt ve své kanceláři znamená jediné - je na místě, které skřítkové nemohou lokalizovat. Například v komnatě nejvyšší potřeby. Ať už se nachází kdekoliv, je nejslabším místem jeho plánu.

“Děkuji, Penny, můžeš jít,” propustil ji, když si uvědomil, že tam pořád stojí a zírá na něj svýma velkýma očima. Jakmile s úklonou a tichým prásknutím zmizela, nalil si ještě jednu skotskou a lahev postavil na malý stolek co nejdále od sebe. Nechtěl na svou první skutečnou večeři s Hermionou přijít opilý.

Právě když chtěl zvednout dopis stále ležící před ním, něco ho napadlo. Domácí skřítkové disponují zvláštní, ale přesto velice jednoduchou magií. Když Penny hledala Minervu, hledala čarodějku.

Severus se zamračil. Rychle se zvedl a vyběhl na chodbu. Dveře do kabinetu za sebou s tichým klapnutím zavřel, přitáhl si hábit těsněji k tělu a zmizel v tajné chodbě, která ústila nedaleko ošetřovny. A odtamtud to byl jen kočičí skok na astronomickou věž.

Seděla tam klidně na zábradlí, ocasem mávala ze strany na stranu, jenom fouskama trochu cukla, když na ni dopadly dešťové kapky. Oči měla upřené na přemisťovací bod.

“To myslíš vážně, Minervo?” zeptal se Severus a sledoval, jak se černá kočka trochu přikrčila. Pak se ladně postavila a odhopsala kousek dál po zábradlí, než se přeměnila do své lidské podoby.

“Vážně, Severusi? V jakém smyslu?” zeptala se, zatímco se odstoupila od zábradlí a uhlazovala si vlhký hábit.

“To mi tak moc nevěříš, že svůj večer raději strávíš tady venku na dešti?” Severus zůstal stát se zkříženýma rukama mezi dveřmi. Tady bylo aspoň sucho.

“Zdá se, že jsi mě nehledal bezdůvodně.” Minerva se postavila pod malou stříšku nad vchodem a usušila se kouzlem.

“Hledal jsem tě, abych viděl, jak moc paranoidní tě zanechala válka.”

“Řídím se svou intuicí. Je ti snad zrovna tohle cizí?”

“Jistě. Já se řídím rozumem.”

“A co ti říká tvůj rozum?” vyzývavě se zeptala.

“Že nápad, že bych se mohl nějak zajímat o Hermionu Grangerovou, je absurdní. Copak jsem někdy za všechny ty roky tady nadbíhal nějaké studentce?”

“Ne.”

“Tak mi vysvětli, jak jsi přišla na nápad, že teď by se to mohlo změnit.”

“To nemůžu. Ne objektivně,” odporovala mu ředitelka.

“A přesto svou intuicí obtěžuješ mě a pravděpodobně i slečnu Grangerovou.” Severus to slovo vyslovil naprosto zhnuseným tónem. “Jestli se ti nelíbilo pomyšlení, že tráví čas v mých pokojích a mé laboratoři, tak mi vyber někoho jiného, kdo mi pomůže s úkolem, definitivně nás zbavit problému Voldemort. Netrvám pouze na slečně Grangerové.”

Minerva sevřela rty a pozorovala ho tak intenzivně, že Severus nevědomky vystrčil bradu. “Tedy dobrá,” řekla nakonec, “budu ti věřit.” Udělal k němu dva kroky. “Postarej se, abych toho nelitovala.”

Severus ustoupil na stranu, jakmile Minerva naznačila, že chce odejít. Když pak sám scházel schody dolů do sklepení, ztěžka polkl a na malou chvilku zavřel oči. Mohl jen doufat, že se Minerva nebude zlobit příliš dlouho.

18.02.2017 13:31:56
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one