ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 51 (druhé části)

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3873268/54/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno 

                                                                      ooOoo    
                             
- Rozhovor s Minervou (v průběhu 51. kapitoly)
 
Bylo to hlučné. A bylo to moc brzy. Kafe bylo spíš parodií na kávu. Vůbec celé snídaňové orgie ve Velké síni byly takovou parodií. Byl hlupák, že sem vůbec přišel. 

Jakoby mimochodem přejel pohledem přes nebelvírský stůl a okamžitě zahlédl její kudrnatou hlavu. Spočinul na ní očima jen tak krátce, aby si všiml, že ho vůbec nevzala na vědomí. Byla ponořená do knihy, pravděpodobně kvůli výzkumu ohledně Temného znamení. Kdyby byl žárlivý, možná by ho napadlo, že se o Znamení zla zajímá víc než o něj. Jenže on nežárlil. Byl jenom… nespokojený.

Podle všeho nebyl jediný nespokojený v místnosti. “Jaké překvapení, potkat tě na snídani,” prohlásila vedle něj Minerva a se zdviženým malíčkem si přiložila šálek čaje k ústům a napila se.

“Zajímalo mě, jestli kafe tady chutná stejně hnusně jako v mých pokojích,” vysvětlil podrážděným tónem. Snídaně ve Velké síni zatěžovaly jeho nervy víc než hodina prvních ročníků Nebelvíru a Zmijozelu.

“A?”

“Chutná ještě hůř.”

“Možná bys pak měl začít pít čaj.”

Severus konečně odvrátil pohled od zmijozelského stolu, u kterého zůstalo Dracovo místo prázdné, a podíval se své kolegyni do očí. “Chci se vzbudit, Minervo, ne zase usnout.”

“Černý čaj tě probudí úplně stejně jako káva.” Minerviny koutky úst sebou cukly, ačkoliv její oči zůstaly prosty jakéhokoliv pobavení.

“Děkuji, ale vypořádám se s tím po svém.” Rukou zašmátral v jedné z mnoha kapes, jimiž jeho hábit oplýval, a vytáhl odtamtud placatku. Vzápětí svou kávu vyztužil tak mohutně alkoholem, až ho její chuť příjemně pálila na jazyku. 

Minerva se na něj podívala, jako by si do hrníčku nasypal brouky. “S tímhle bys měl zacházet opatrněji. Od té katastrofy s Alastorem jsme tady na podobné věci poněkud citlivější.”

“Myslím, že bys poznala, kdybych to nebyl já.” Znovu se podíval na prázdné místo u zmijozelského stolu.

“Navštívil jsi ho už?” zeptala se Minerva potichu. Očividně sledovala směr jeho pohledu.

“Ne,” zavrčel Severus.

“Proč ne?”

“Neměl jsem čas.”

“Když ho raději trávíš se slečnou Grangerovou…”

“Už jsme zase u toho? Myslel jsem si, že jsem ti to vysvětlil. A vůbec, nezapomeň, že jsi mi ji pověsila na krk.” Koutkem oka zahlédl, jak se na něj Filius kradmo podíval, než znovu zabořil svůj nos do Denního věštce.

“Nepověsila jsem ti ji na krk.”

“Ale ano. Nejdřív to dělal Albus, a pak jsi ty převzala štafetu. Jen se na ni podívej! Už při snídani má nos ponořený do knihy o lektvarech - kterou si stejně půjčila z mé knihovny! Jen protože si Albus myslel, že Voldemortova smrt by mě mohla stát život.”

“Měl bys být rád, že ti chce pomoct,” zasyčela na něj naštvaně Minerva.

Severus se dutě zasmál. “Jako by mohla najít řešení potom, co jsem se sám o to neúspěšně pokoušel.”

“Je to inteligentní čarodějka a vidí dál než jen na špičku svého nosu.”

“Co mi tím chceš naznačit?”

“Že se nezaměřuje výhradně na lektvary jen proto, že jednou nebo dvakrát jí to nevyšlo s kouzlem.”

“To taky nedělám!” Prudce se otočil k Minervě a jeho šálek hlasitě zacinkal, když jím zavadil o okraj talíře.

“Ale děláš, Severusi. Lektvary a nitrozpyt jsou to jediné, na co se vždycky spoléháš. U komplikovanějšího kouzlení se držíš zpátky, jinak bych si toho už musela všimnout.”

“Sama na mě kvůli tomu dost tlačíš, stejně jako na mně tlačíš se slečnou Grangerovou.”

“Já na tebe tlačím?” Minerva se strojeně zasmála.

“Samozřejmě že ano. Nejdřív mi ji strkáš pod nos déle, než se mi líbí, a pak se pokoušíš zjistit, jestli jsem se s ní nevhodně nesblížil. Pokud chceš vědět, jestli mám se slečnou Grangerovou nějakou aférku, tak se prostě sama podívej!” Ukázal na svou hlavu, načež Minerva zaraženě polkla. “Ale tohle je přece odvětví magie, kterému se ty vyhýbáš, nemám pravdu? Nitrozpyt nevyžaduje o moc víc úsilí než potrhlé ohánění se hůlkou.”

Aniž by to tušil, zvyšoval přitom hlas, takže Filius ostentativně složil noviny a odkašlal si. Potom se k nim naklonil a řekl: “Tak jak moc jsem rád, že jste se konečně začali bavit o svých rozdílech a z čeho všeho se podezříváte, doporučil bych vám, abyste to nedělali při snídani. Kromě vás dvou totiž nemusí nikdo jiný znát závěr, k němuž jste dospěli.”

Minerva i Severus se oba zároveň podívali do Velké síně, ale kromě několika studentů, kteří seděli dost blízko učitelskému stolu, si jejich rozepře nikdo další nevšiml. Dokonce ani Hermiona, která se právě hodně blízko jeho knihy ládovala toustem bohatě potřeným marmeládou, že z toho Severusovi zaškubalo v levém oku.

“Já se nitrozpytu nevyhýbám,” sykla na něj koutkem úst Minerva.

“A já se nevyhýbám pošetilému mávání hůlkou,” odpověděl jí stejným způsobem Severus.

Všichni ostatní profesoři u stolu na ně zasyčeli jako jeden muž: “Mlčte už!” 

Minerva i Severus se oba tiše a velice nespokojeně sklonili nad svými talíři.
17.04.2017 18:51:48
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one