Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3873268/55/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno
ooOoo
- Poté, co Severus našel Hermioninu vzpomínku na rozhovor s Ginny
Číhal ve vstupní hale jako nějaký kluk, který se chystá po večerce vyklouznout ze školy. Bez hnutí postával vedle brnění a nespustil oči ze dveří do Velké síně. Studenti chodili dovnitř, vycházeli ven, bavili se mezi sebou, smáli se, šeptali si. Severus zaznamenal nejméně deset porušení školního řádu a svrběly ho prsty, jak moc chtěl provinilce potrestat. Ale bodovací hodiny ho už neposlouchaly. Už nebyl učitelem.
Konečně spatřil to, na co čekal. Ginevra Weasleyová prošla dveřmi, urovnala si hábit a dala se téměř do běhu, sotva se oddělila od davu ostatních studentů. Ucítila v zádech jeho pohled a otočila se. Severus se jí díval přímo do očí ze vzdálenosti sedmi metrů, kývl hlavou směrem ke vstupním dveřím a vydal se k východu, aniž by se přesvědčil, že ho následuje.
Písek na cestě, která vedla k jezeru, pod jeho nohama skřípal, a za sebou slyšel kroky druhé osoby. Vzduch byl studený a vlhký a před ústy se mu srážel dech, a ruce měl zastrčené v kapsách hábitu. Zvolnil tempo, až když hrad zmizel za ohybem cesty. Panovalo tu takové ticho, až si myslel, že slyší přírodu opojeně vzdychat.
Po chvíli ho Ginny dohnala. Zaváhala, než pokračovala v chůzi jemu po boku s rukama založenýma na hrudi. Zuby měla tak pevně sevřené, že viděl její napjaté čelistní svaly, a zatvrzele se dívala přímo před sebe.
“Chtěl jste mi něco?” zeptala se poté, co obešli asi polovinu jezera.
“Chci se ujistit, že nejste nervózní.”
“Jak moc bych měla být nervózní?” Krátce se na něj podívala, ale on jí pohled neopětoval.
Cesta před nimi se nyní vinula výběžkem Zapovězeného lesa a nebylo na ni z opačného břehu jezera vidět. Severus se zastavil. Ginny zůstala stát asi dva metry od něj.
“Hermiona Vám řekla o věcech, které by nejen mne, ale i ji mohly přivést do pořádných problémů. Doufám, že jste si vědoma důvěry, kterou ve Vás má.”
Ginny útočně vystrčila bradu. “S Hermionou si vzájemně bezvýhradně věříme. Co mi dělá větší starosti, je její důvěra ve Vás.”
Severus zavřel oči. Ginny to považovala za svolení pokračovat. Odhrnula si z obličeje vlasy a udělala k němu dva kroky.
“Jestli ji někdy zraníte, postarám se, že toho budete litovat až do konce svého života.”
Severus si odfrkl. “Chcete mi snad vyhrožovat, slečno Weasleyová?”
Ginny se nenechala zastrašit. “Ano. Jsem na Vás vážně děsně naštvaná, profesore Snape. A je mi jedno, jestli jste byl mým učitelem a Smrtijedem. Zvládla jsem šest bratrů a dominantní matku a slibuji Vám, že zvládnu i Vás, pokud budu muset.”
V jejích očích se odrážela pověstná nebelvírská odvaha, zatímco si ho přeměřovala pohledem, kterým se ho odvážil počastovat naposledy Albus Brumbál.
Severus zdvihl koutek úst. “Jsem ohromen, slečno Weasleyová,” řekl a přešel kolem ní. “Ale vaše odvaha mi bude užitečná.”
“Co tím míníte?” V Ginnině hlase zazněla nedůvěra. Musela trochu popoběhnout, aby s ním udržela krok.
“Hermiona pustila ze zřetele základní pravidla. Je zamilovaná a připravená přijmout věci, které by jinak nestrpěla.”
“Co tím chcete říct?”
Severus natočil hlavu a podíval se na ni. Doufal, že není poznat, jak důležitý a zároveň nepříjemný je pro něj celý rozhovor.
“Chtěl bych Vás poprosit, abyste byla Hermioniným svědomím. Vám všechno řekne a jakkoliv mi to připadá neúnosné, vím, že se potřebuje někomu svěřovat.” Odmlčel se a prsty si přejel přes rty. “Já sám sobě nevěřím, slečno Weasleyová, ale protože Hermiona ano, mohlo by to pro ni představovat vážné nebezpečí. Chtěl bych, abyste jí ve sporných případech zabránila bláznivě se vrhnout do záhuby.”
Ginny na něj zírala s otevřenou pusou, a jelikož nedávala pozor na cestu, zakopla o větev. Severus ji chytil za paži dřív, než mohla spadnout, a okamžitě byl opět vystaven hnědé odvaze, která se na něj zamračila.
“Děláte si legraci?”
Pochmurně se této neočekávané otázce zasmál a pustil ji. “Ani v nejmenším. Ale slibuji Vám, že pokud se kdokoliv dozví o tomto rozhovoru, to poslední, co budu dělat, bude legrace. Abych to vyjádřil Vašimi slovy: zvládnul jsem hordu Smrtijedů i samotného Pána Zla, zvládnu i Vás.”
Ginny polkla. “Dobře. Příležitostně Hermioně připomenu, jaká kdysi byla, a Vy se ji nikdy nepokusíte znovu uhodit. Jinak Vám pomáhej Merlin!”
“To zní jako dohoda,” připustil Severus.
Podali si na její stvrzení ruce, než se každý zvlášť vydali zpět do hradu.
