ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 6 - 2/2

Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: http://www.fanfiction.net/s/3873268/6/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno

 

ooOoo

První setkání Severuse a Albuse po událostech na Ministerstvu (po kapitole 6)

 

Severus zrovna přešel pomalou chůzí do koupelny, když někdo hlasitě zabouchal na dveře. Těkavě si přejel rukou přes obličej, uchopil hůlku a seslal na sebe čistící kouzlo, teprve potom šel otevřít. Kdyby ho takhle Albus viděl - kdo jiný by ho v takový čas navštívil? -, určitě by ho odtáhl na ošetřovnu.

Severus málokdy viděl staršího muže tvářit se tak vážně. Proto se ihned otočil a vrátil se zpět do obývacího pokoje, přičemž se usilovně pokoušel překonat nutkání ke zvracení, jež bylo důsledkem otřesu mozku.

„Jak ti je, Severusi?" zeptal se ředitel, když prve za sebou zavřel dveře.

Severus těžce polkl a zkřivil obličej. Byl rád, že stál k Albusovi zády. „Jde to. To, co hledáš, je v myslánce na psacím stole." S těmito slovy se posadil do křesla před krbem a zavřel oči.

Věděl, co teď přijde. Albus nějak dokázal, aby se vzpomínky zobrazovaly nad myslánkou. Nemusel tak strkat hlavu do těchto otravných kamenných mis. Severus mu tuto schopnost opravdu záviděl.

Chvíli bylo ticho, potom uslyšel zavrzání židle, jak ji někdo posunoval po podlaze, a krátce na to naplnily místnost zvuky z jeho vlastních vzpomínek. Nakonec se otočil i s křeslem a znovu sledoval události dnešního večera.

Obrazy byly průsvitné, ale ve světle svic se daly přesně rozpoznat. Lucius Malfoy dělal to nejlepší, co mohl, aby probudil Severuse a on přesně věděl, že by mu za to nejraději jednu vrazil.

„Sakra, Severusi! Koukej se konečně probudit. Pán Zla může přijít každou chvíli."

Odpovědí mu bylo zavrčení. Severus byl vzhůru, ale nehodlal se před Luciusem předvést jako slaboch a pozvracet se.

„Co to s tebou dneska je?" ptal se blonďák, když se Severus konečně posadil. „Vyřadil jsi z boje Averyho a Belu, nechal upláchnout Blacka… Temný pán by ti osobně zakroutil krkem, kdybych se nepostaral o to, abys nebyl schopný dál cokoliv dělat!"

Tady mu Albus věnoval pohled, o kterém Severus nedokázal říct, jestli je pobavený nebo šokovaný. Pravděpodobně to druhé, neboť když si i samotný Lucius všiml, že se choval zvláštně, Pánu Zla by to rozhodně neušlo. Dneska si ještě ničeho z toho nevšiml, ale Severus byl přesvědčený, že je to jen otázka času, než k tomu dojde.

„Nehoda na lektvarech ve čtvrtém ročníku," slyšel sám sebe zamumlat první výmluvu, která ho napadla.

Lucius si odfrkl. „To musel být převrhnutý kotlík. Dělej, vstávej!" Sám ho hned vytáhl na nohy a přehlédl tak nutkání ke zvracení, které Severus nedokázal zcela skrýt.

„Jak tě vyřadil?" zeptal se Albus, zatímco pozoroval, jak oba muži běželi lesem k osvětlené mýtině.

„Hodil mi na hlavu kus kamene, ten podělaný hajzl!", zasyčel Severus a znovu si ohmatal týl hlavy. Zranění již bylo vyléčené, ale bolest přetrvávala. Ještě neměl čas, aby si na to vzal lektvar.

„Buď rád, že to nebyla Avada Kedavra," odvětil ředitel téměř lhostejně. Kdyby ho Severus tak dobře neznal, připadal by si opravdu jako školák. Konec konců unikl dnes večer smrtící kletbě. Možná to byl dokonce Lucius, kdo ji na něj vrhl. To se ale nikdy nedozví.

Proto jen slabě zavrčel a zavřel oči. Nemusí se podruhé dívat, jak víc s podlamujícími se koleny než ve stoje přečkal setkání a podrážděný projev Pána Zla. Jak kolem něj létal jeden Cruciatus za druhým, jako kdyby to byli splašení vrabci. Hraničilo se zázrakem, že schytal jen jeden jediný.

Konečně si Albus doprohlédl vzpomínky a opřel se v židli. „Voldemort je očividně oslabený."

Severus zamrkal a podíval se na ředitele s vysoko vytaženým obočím. „Nepovídej."

Řediteli se na rtech objevilo ušklíbnutí, které si v ničem nezadalo s úšklebky mistra lektvarů. Severus věděl, že Albus se utkal s Temným pánem v duelu. A jak to vypadalo, vyšel z toho jako vítěz. Severus by na jeho místě projevil víc samolibosti.

„Jak se vede těm fakanům?" zeptal se, i když by mu o tom Albus podal zprávu tak jako tak.

„Harry z toho vyšel hladce. Nemyslím, že by Voldemort znovu využil jejich spojení, aby mu škodil. Kvůli tomu už dostal dost co proto. Zdá se, že tvoje učení nakonec přineslo ovoce."

To sotva, pomyslel si Severus znechuceně. Ale to nebude řediteli říkat. Jestli si myslí, že vyučování probíhá v pohodě, nebude mu to vymlouvat.

„Druhý je na tom až na několik odřenin a zásahů lehčími kletbami taky dobře. Slečna Grangerová byla trochu zmatená, ale to není nic zvláštního po takové noci."

Severus neznatelně ztuhnul. „Co chtěl Black na ministerstvu?" změnil raději téma.

Albus si povzdechl. „Pověsil se na paty Removi, když se přemisťoval. Je to tragédie."

„Spíš výsledek jeho nesobecké povahy." Podařilo se mu to podat tak, jako kdyby se jednalo o negativní vlastnost. Byl sám se sebou spokojen.

„Jako vždycky, každopádně umožnil Removi, aby odvedl Harryho."

Severus na to nic neřekl. Prsty ho svrběly touhou zakroutit Blackovi krkem. Měl odvést pozornost Smrtijedů a ne se nechat zabít. Zatracený parchant! Nedokáže udělat nic, co se mu řekne.

„Jsi si jistý, že jsi v pořádku, Severusi?"

S těžkým povzdechem přestal myslet na Blacka, ihned toho ale zalitoval, protože se mu znovu vzedl žaludek. „Samozřejmě," dokázal říct. „Nech mě jen se několik hodin vyspat."

„Rád. Studenti odjedou domů o několik dnů dřív, než jsme původně plánovali. Už mají po zkouškách a výsledky jim pošleme po sovách. Myslím, že když teď i Ministerstvo připustilo návrat Voldemorta, že není moudré, aby byly odloučeni od svých rodičů déle, než je nutné."

„Pro mě za mně," zamumlal Severus. Už si jen vroucně přál, aby ředitel konečně odešel.

„Nezbývá než čekat, co se bude dít dál."

Severus se na staršího muže vyčerpaně díval a chvíli trvalo, než ten konečně pochopil, že tu už není vítaný. Čile se postavil, jako by ani nic jiného neměl celou tu dobu v úmyslu. „Znovu si promluvíme někdy během následujících dní. Přeji ti klidnou noc, Severusi. Vyprovodím se sám."

Za chvíli se za ředitelem zavřely dveře a Severus se vyčerpaně postavil. Klidná noc… to je jistě to poslední, co ho čeká. Se zasténáním přešel ke skříni se zásobami. Lektvar proti bolesti hlavy a lektvar na nevolnost jako hořký doušek na dobrou noc, při nichž se bude přemáhat, aby je vůbec v sobě udržel. Však on nějak zařídí, aby si Lucius tuhle akci odpykal.

Nakonec zamířil do ložnice a už po cestě se začal svlékat. Uklidit může ráno, možná se o to dokonce postarají domácí skřítkové. Teď nechtěl o ničem přemýšlet. Ne o tom, že Black je mrtvý. Ne o tom, že teď všichni vědí o Voldemortovi. Ne o nepříjemných důsledcích, které to bude znamenat pro něj a ostatní Smrtijedy. A především, pomyslel si, když padl do postele a přetočil se na bok, vůbec ne o tom, že Grangerová - Hermiona - mu zachránila život. To, že si to nepamatovala ona, neměnilo nic na tom, že to věděl on.
26.10.2012 11:55:54
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one