ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 62 - 2/2

Autorka: Watchers Goddess
Link na originál:https://www.fanfiction.net/s/3873268/63/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Beta Read: nebetováno

ooOoo            

- Vánoce v Doupěti

 

Ginny za sebou zavřela dveře a posadila se vedle Harryho. “Neexistuje nic lepšího, než si po Vánočním obědě posedět na terase s vaječným koňakem,” prohlásila, když jí Harry objal kolem ramen.

“Ale jen tehdy, když člověk umí čarovat.” Harry od ní odvrátil hlavu a sledoval vločky, jak se rozpouštějí na hranici jeho ohřívacího kouzla.

“To máš pravdu. Bez ohřívacího kouzla by tu byla příšerná zima.” Ginny objala oběma rukama skleničku a usrkla si. “Ale ani s kouzlem to není to správné teplo,” dodala a očima zaletěla do rohu terasy, kde ve stínu postával Ron s volně zkříženýma rukama.

Protože se Harry ohlédl také, Ron si byl okamžitě vědom nežádané pozornosti.

“Nemohl jsi nechat svoji špatnou náladu aspoň na Vánoce v posteli?”

“Raději bych v té posteli ještě stále ležel, ale někdo mě z ní vyhodil.” Díval se přitom na svou sestru tak zlostně, že Harry musel potlačit instinkt, který mu velel, aby se stáhl z palebné linie.

“Kdybys zůstal v posteli, máma by zase spustila poplach druhého stupně.”

“Co je poplach druhého stupně?” zeptal se Harry.

“Děti nemocné, táta má tři hodiny zpoždění, poškozená střecha kvůli špatnému počasí, ucpaný záchod, syn s nepřijatelnou přítelkyní,” vypočítávala Ginny. “Máma by byla tak rozrušená, že by spálila jídlo, stromek postavila vzhůru nohama a vánoční ozdoby nám zavěsila na uši. Jen proto, že se Ron ještě pořád nedostal přes Hermionu, to nehodlám připustit.”

“Já se přes to už dostal!”

Ginny se zvonivě zasmála navzdory všemu sarkasmu. “Ano, minimálně tak, jako já se před dvěma roky dostala přes Harryho.”

“Cože?” Harry vylil trochu vaječného koňaku ze šoku, že se sám náhle ocitl v centru Ginnina temperamentu.

“Vánoční ples, Cho Changová - říká ti to něco?”

Harry si odkašlal a zašeptal jí: “Je mi líto, ale to se mě netýká!”

“Skvělé!” zavrčel Ron a utáhl zkřížené ruce. “Nechci o tom mluvit!”

“Já vím. Jenže se o to pokoušíš už rok a ještě jsi nikam nepokročil.”

“Zatím Hermiona po Snapeovi jednoznačně nevystartovala,” uvažoval Harry a Ron přikývl.

“Vážně, kluci, nemáte o tom ani páru.” Ginny se spokojeně opřela o opěradlo lavičky a nohy si položila na ztrouchnivělý okraj dřevěného stolu, který byl kvůli různým nešťastným událostem kouzlem napevno přimontovaný k podlaze.

“Co tím chceš říct?” zbystřil Ron. Posadil se proti nim a ruce sevřel v pěsti. “Že jí ten slizkej parchant něco naočkoval do hla…”

“Ne!” přerušila ho Ginny. “Profesor Snape by nic takového neudělal. A nikdy neudělá. Copak toho pro nás neudělal dost, abyste mu konečně dali pokoj?”

Harry s Ronem se na sebe podívali a pak důrazně zavrtěli hlavou. “Je to parchant,” uzavřel Harry.

“Netopýr,” dodal Ron.

“Sklepní krysa.”

“Jedovatej cizoložník.”

“Patolízal.”

“Zmijozel!”

“Už jste skončili?” zeptala se znuděně Ginny.

“Mohl bych takhle pokračovat do nekonečna,” odpověděl Ron a znovu zaujal odmítavý postoj. “Přebral mi holku.”

“Možná bys měl svoji holku - což Hermiona nikdy nebyla! - informovat o jejím statusu dřív, než se začne rozhlížet jinde. Koneckonců není to tak, že bys k tomu neměl žádnou příležitost.”

“Nevěděl jsem, jestli ona taky…” Ron vykoktal chabé ospravedlnění.

“Tak teď se to už nikdy nedozvíš.”

“Nepřidala jsi do vaječnýho koňaku veritasérum?” zeptal se nedůvěřivě Harry v následujícím tichu a zamračeně nahlížel do svojí skleničky.

“Ne, proč?”

“Protože tu rozdáváš pravdy jako nějaké cucavé bonbóny!”

“S naznačováním a poloviční pravdou u vás totiž člověk nepochodí.”

“To není pravda,” zamumlali oba dva jednohlasně.

“Není? Tak proč se tedy pořád snažíte zvrátit Hermionino rozhodnutí, i když jsem vám nesčetněkrát vysvětlila, že tím akorát zničíte vaše přátelství?”

Oba mladíci si vyměnili pohled. “Vážně?” slitoval se Harry a vyslovil nahlas otázku, kterou měli oba jasně vepsanou ve tváři.

“Ano. Což jen potvrzuje moje slova.”

“A co máme místo toho dělat? Pozvat Snapea na čaj?” zeptal se nevrle Ron.

“Například,” odvětila pobaveně Ginny a vychutnávala si náznak paniky, jenž se objevil v jejich očích. “Nebo můžete jednoduše začít tím, že budete zase Hermioninými přáteli. To znamená mimo jiné také to, že budete akceptovat její rozhodnutí. Taky nejsem nadšená z toho, že si vybrala zrovna profesora Snapea, jenže on je pro ni důležitý a po tom, co mi vyprávěla, je to vzájemné. Kdo jsme, abychom vyslovovali soudy a chtěli něco takového zmařit?”

“Její přátelé?” zeptal se Harry s pokrčením ramen. “Chceme ji přece jen uchránit zklamání.”

“Může být. Ale jak by ses cítil, kdyby se tě ona snažila odradit od chození se mnou, Harry?”

“To je přece něco úplně jiného,” ozval se Ron.

“Ne, není. Přece nevíme, jestli spolu zůstaneme navždycky. A kdyby to neudělala, čekalo by nás jedno velké zklamání a zatraceně by to bolelo. Jenže já nechci přítelkyni, která mi to bude věšet na nos, protože jsem zrovna teď nesmírně šťastná. Chci přítelkyni, která mi bude přát moje štěstí a bude tu pro mně, kdyby to přeci jen šlo všechno k šípku.”

“Vážně, nelíbí se mi, co tady o nás dneska říkáš,” zamumlal sklesle Harry.

“Hermiona si to musí vyslechnout pokaždé, když se s vámi potká. A když výjimečně neřeknete nic nahlas, pak za vás mluví vaše obličeje.”

“Tak špatní zase nejsme,” odvážil se naposledy Ron.

“Musím vám připomínat parchanta, netopýra, sklepní krysu, jedovatého cizoložníka a patolízala?”

S každou urážkou se snažili udělat menší. “Ne,” odpověděli jednohlasně.

“Fajn. Takže můžeme konečně pořádně oslavit Vánoce!” Ginny se znovu uvelebila v Harryho náruči. “Není nic lepšího, než si po Vánočním obědě posedět na terase s vaječným koňakem.”
28.06.2019 08:59:04
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one