ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 65

Autorka: Watchers Goddess
Link na originál: 
https://www.fanfiction.net/s/3873268/65/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Beta Read: nebetováno

ooOoo            

-Den poté, co Hermiona vyzkoušela na Severusovi kouzlo

 

Bez halasu stovek studentů působila Velká síň mrtvě. Všichni seděli u jednoho stolu, tentokrát bez vyučujících. Všichni automaticky mluvili potichu a když se Severus objevil ve dveřích, všichni se na něj podívali.

Severus vystrčil bradu a cílevědomě kráčel síní k profesorskému stolu. Zvuk jeho kroků bylo možné zřetelně odlišit od klapání nožů a vidliček, přesto Filius zdvihl oči od Denního proroka teprve tehdy, když se Severus posadil vedle něj.

“Usadily se ti v pokoji běhnice?” vyzvídal malý muž.

“Ne.”

“Tak co tě vyhnalo tahle ráno do Velké síně?” Neočekávané objevení se kolegy zajímalo Filiuse natolik, aby odložil noviny.

“Doufal jsem, že tě tu najdu,” odvětil Severus a tvrdošíjně se přitom díval na dveře do vstupní haly.

“Víš ale, že mám svůj vlastní kabinet, ne? Není o nic menší než kabinety ostatních profesorů a je zcela obyčejně zařízený. Musíš jenom zaklepat.”

“Pochopil jsem!” zasyčel netrpělivě Severus, když se Kratiknot nadechoval. Několik studentů se podívalo jejich směrem.

“Dobře. Chtěl jsem se jen ujistit. Takže, co pro tebe mohu udělat?”

“Máš čas na procházku?” zeptal se Severus smířlivě a konečně se podíval svému kolegovi do očí.

“Samozřejmě.”

ooOoo

 

 

“Promiň mi mou zvědavost, ale když jsi mě naposledy požádal o rozhovor na čerstvém vzduchu, byla tvoje laboratoř v ruinách a nějaké velmi drahé zařízení bylo zničeno, přestože ti v ní Albus zakázal provádět experimenty. Musím tentokrát uklidňovat Minervu?”

“Bylo mi dvacet pět, když se to stalo. Jak dlouho mi to budeš ještě předhazovat?” zlobil se Severus a schoval ruce do kapes. Pod nohama jim křupal čerstvý sníh.

“Dokud mi neřekneš o něčem podobně zábavném,” mrknul na něj Kratiknot.

“Nevidím na tom nic zábavného. Albus mě na tři měsíce poslal učit do Sybilliny věže, protože jedině tam bylo volno v době, kdy jsem měl vyučování. Jestli se vůbec to růžové peklo dá nazvat učebnou.”

“Vzpomínám si. Studenti, které jsi tam nahoře musel učit, tě až do svého absolutoria nedokázali brát vážně.” Filius se při té vzpomínce zasmál.

“To se mi už nikdy znovu nestalo.”

“Nejspíš ano. Ale co tě tedy tíží tentokrát?”

Severus zůstal chvíli zticha, přestože si předem promyslel, jak chce tento rozhovor vést. Teď ho představa, že by měl vyslovit nahlas první naplánovanou větu, činila nervózním.

“Víš o mé spolupráci se slečnou Grangerovou?”

“Samozřejmě. Domnívám se, že to vědí všichni, kdo v současné době bydlí na hradě. Je nanejvýš neobvyklé, aby slečna Grangerová netrávila prázdniny se svými přáteli. Něco takového se rychle rozkřikne.”

Severus automaticky bránil Hermionino rozhodnutí. “Řekla mi, že Vánoce moc neslaví.”

“Má sklony se soustředit na jednu věc a na všechno ostatní zapomenout. Ale předpokládám, že tě netrápí nedostatek kontaktu slečny Grangerové s jejími přáteli.”

“Ne. Je to něco, co jsem udělal.” Podíval se na Filiuse a pokračoval. “Něco, co jsem udělal .”

Kratiknot vypadl při chůzi na chvíli z rytmu, ale brzy se zase vzpamatoval. “Nevadilo by ti, kdybys to popsal trochu podrobněji?”

“Vyzkoušela na mě jedno kouzlo. Přehnaně jsem zareagoval a vyhodil ji.”

“To nebylo milé. Ale vzpomínám si, že jsi ze svých pokojů z různých důvodů vykázal už více studentů.”

Oba muži nyní došli ke svahu u Černého jezera. Severus mlčel, dokud nekráčeli po úzké štěrkové cestičce podél jeho břehu. 

“Tohle je něco jiného,” začal konečně hovořit. “Druzí studenti byli tupí a já se s nimi nemusel dohadovat. Slečna Grangerová neudělala nic odsouzeníhodného. A protože se už vyjádřila, že mi chce pomoci zachránit život, musím se tím zaobírat.”

“Proč jsi ji vyhodil, když dělala správnou věc?” zeptal se Filius s rukama za zády.

“Zastihla mě nepřipraveného,” zamumlal Severus.

“O jaké kouzlo se jednalo?”

Severus mlčel s očima upřenýma na zamrzlou hladinu Černého jezera, na níž ležela tenká vrstva čerstvého sněhu.

“Severusi?”

Torpeo spiritus,” odpověděl neochotně lektvarista.

“Chápu.”

Severus zkřivil obličej do grimasy, protože jeho kolega pochopil naprosto přesně. To byl také důvod, proč s ním chtěl mluvit.

Jedna vzpomínka, kterou Hermioně poslal v myslánce, nebyla úplná. Nazval v ní Lily šmejdkou a ona se naštvala. Hluboce ji to ranilo, přesto dala věcem volný průběh, pravděpodobně protože jí bylo jasné, že si to v určitém smyslu zasloužila.

Nicméně James Potter si myslel něco jiného. Pro rozmazleného syna bohatých rodičů bylo slovo šmejdka větší ohavností, než jak to vnímala Lily. Počíhal si na Severuse a začal rvačku, během níž Severus skončil v Černém jezeře. S hlavou pod vodou.

Ještě dnes mu vstávaly vlasy, kdykoliv si vzpomněl na mučivou bolest v plicích a na bezmocnost, kterou cítil, když za něj dýchal někdo jiný. Neboť Lily sledovala Pottera, a když jí Black zabránil, aby od něj Pottera odtáhla, měla aspoň tolik duchapřítomnosti, aby pomocí kouzla udržovala Severuse naživu, dokud se tam náhodou neobjevil Filius.

“Takže hledáš nějakou možnost,” pokračoval po chvíli Kratiknot, “jak slečně Grangerové vysvětlit své chování, aniž bys jí musel říct úplně všechno.”

“Tak nějak.”

“Nenapadlo tě, že by ses jednoduše omluvil?” navrhnul Filius.

“Nenapadlo tě, že slečna Grangerová je ten typ, který musí všemu rozumět?”

Touto otázkou překročil Severus neviditelnou hranici. Filius se zastavil, zúžil oči a navzdory své malé postavě působil tak přísně, že Severus měl co dělat, aby udržel svůj nicneříkající výraz.

“Až dosud jsem se zdráhal považovat Minerviny obavy za byť i jen vzdáleně oprávněné. Jenže ty to vůbec neulehčuješ, Severusi.”

“To už tě taky naočkovala?”

“A je to opravdu tak?”

“Vypadám snad, že bych lapal studentky do svých osidel?”

Filius se na chvíli zamyslel. “Věřím, že ne.” Znovu se dali do chůze. “Pokud není nic, co by tě spojovalo se slečno Grangerovou, proč jsi tak nervózní kvůli tomu, jestli ti porozumí?”

“Netvrdil jsem, že mě s ní nic nespojuje. V posledních letech se mi tak vehementně vnucovala, že jsem si na ni zvyknul. Nehledě na to, že jsem to byl já, kdo ji našel v tom bitevním chaosu a přivedl ji zpátky do školy. Tu noc strávila v mých komnatách, protože Poppy byla příliš zaměstnaná se všemi ostatními. Přestože se mi to nelíbí, není mi jedno, co si o mně myslí.”

“Naprosto neuvěřitelný vývoj,” komentoval jeho doznání Filius. “Jen dej pozor, aby se ti ta situace nevymkla z rukou.”

Severus si odfrknul. “Shledávám více neuvěřitelným, že ty, Minerva, Albus a nejméně polovina zbytku sboru jste mě patnáct let přesvědčovali, že mám být přístupnější a přátelštější, a teď se posmíváte, když jsem to skutečně udělal.”

“Právě že jsme ti to museli říkat patnáct let, tak nás překvapuje, že naše kázání konečně nese ovoce.” Kratiknot opět zazářil radostí.

“Pro mě za mě. Ale co mám teda dělat se slečnou Grangerovou?”

“Řekni jí pravdu.”

“Velmi vtipné.”

“Mluvím vážně.”

Severus se na svého kolegu naštvaně podíval, jen aby zjistil, že to skutečně myslí vážně.

“Řekni jí pravdu, tolik ještě zvládneš. Slečna Grangerová má cit pro rozpoložení ostatních a pozná, když jí budeš lhát. Mimoto mezilidské vztahy fungují nejlépe, když jsou lidé k sobě navzájem upřímní.”

Severus nakrčil nos. “Teď už vím, proč jsem tě nežádal o radu v posledních dvanácti letech.”

“Proč?”

“Protože tvoje rada mě neposune ani o kousek dál. Albus se tenkrát také nedal odradit od toho, že mě nemá poslat do pekla.”

“Jenže ty za mnou přijdeš jen tehdy, když už je těžké něco zachránit.”

“Když je to jednoduché, zvládnu to sám,” odpověděl Severus a otočil se zpátky tak náhle, jako by na hradě zapomněl něco důležitého.

“Už ti někdo řekl, že jsi nevděčný?” zavolal za ním Filius, ale nezněl příliš rozzlobeně.

“Každý den!” odsekl Severus a zahlédl, jak jeho kolega vrtí hlavou.

Když byl zase zpátky ve svých pokojích a posadil se k psacímu stolu, přepadla ho opět skleslost kvůli jeho reakci. Přestože ho trápilo, že je Hermiona nešťastná, nedokázal se zvednout a jít za ní.

“Idiot zůstane vždycky idiotem,” komentoval jeho chování jindy mlčenlivý muž na obraze nad krbem.

Severus nechal obraz zmizet.
 
09.10.2019 20:39:06
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one