ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 67 - 1/2

Autorka: Watchers Goddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3873268/67/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Beta Read: nebetováno

 

ooOoo            


- Před odchodem z Doupěte

 


“Jsme tu už všichni?” zeptala se Molly Weasleyová hlasitě, aby překřičela změť hlasů.


Harry se rozhlédl. Ginny stála vedle něj a zápolila se sponou na hábitu. Fred a George, kteří přes Vánoce zavřeli svůj obchod a nechali se doma vykrmovat, se opírali o futra dveří v dokonale zrcadlové pozici. Oba se tvářili, jako by právě přišli na nějakou novou legrácku. Artur v cestovním obleku klečel před krbem a něco nadšeně vysvětloval svému novému asistentovi, až saze lítaly všemi směry.


Jenom Ron nebyl nikde k vidění.


K tomuto poznatku dospěla i Molly. “Kde zase ten kluk trčí? RONE!” zakřičela do schodů, “VLAK ZA CHVÍLI ODJÍŽDÍ!”


“Dojdu se podívat, kde je,” nabídl se Harry a vyběhl nahoru. V patře byly jako obvykle všechny dveře otevřené, aby malé pokoje nepůsobily tak stísněně. Jedny dveře byly ale zavřené. Harry zaklepal. “Rone?”


“Vždyť už jdu!” zavolal jeho přítel podrážděně a Harry v překvapení zdvihl ruce.


“Nechci rušit, ale už musíme jít.”


O několik vteřin později Ron se zrudlými tvářemi otevřel. “Omlouvám se. Pojď dovnitř.”


“Ehm…,” odkašlal si Harry a podíval se směrem ke schodům. Ale nebylo by to poprvé, kdy by se museli do Bradavic dostat vlastními silami, a tak pokrčil rameny a vešel do pokoje, který posledních deset dní obýval společně s Ronem. “Co děláš?”


“Balím se?” Ron se poškrábal vzadu na hlavě a kradmo pohlédl na Harryho.


“A co děláš ve skutečnosti?”


Ron si povzdechl. “Pokouším se najít nějakou výmluvu, proč se nemůžu vrátit do Bradavic.”


“Kvůli Hermioně?”


“Hm?” Ron se tvářil, jako kdyby to jméno nikdy neslyšel. “Ale ne. Dal jsem si pozor, abych ani na Hermionu, ani toho netopýra nemyslel.”


“Fungovalo to?”


“Jasně. V popírání jsem nejlepší. S tolika bratry se člověk denně vidí spoustu věcí, o kterých by raději nic nevěděl.”


“Tak o co jde tentokrát?” Harry se posadil na neustlanou postel, zatímco Ron se zhroutil na stoličku. Tváře mu zrudly ještě víc, když se natáhl po kousku pergamenu a podal ho Harrymu.


Byl to dopis, napsaný kulatým písmem. Čím déle Harry četl, tím větší horko mu bylo. Byl to milostný dopis. Přeskočil zbytek a podíval se na podpis.


“Luna?” dostal ze sebe.


Ron zavřel oči a schoval svůj rudý obličej do dlaní.


“Jakto… ale… ehm…”


“Vím, co myslíš,” zamumlal Ron a dopis si zase vzal.


“Kdy jsi ho dostal?” zeptal se Harry na jedinou jasnou otázku ve změti otazníků, kterými teď byla naplněná jeho hlava.


“Před poslední bitvou. Tak nějak jsme o sebe zakopli.” Způsob, jakým Ron odvrátil oči a znovu se poškrabal na hlavě, znamenal, že se jedná o hodně vágní popis.


“Páni. To bych si vážně nepomyslel.”


“Nemyslíš spíš mě?” zeptal se Ron. “Jednou jsme byli chvíli spolu. JEDNOU! A teď tohle,” zdvihl ten nešťastný dopis.


“Znamená to, že jste nebyli od té doby v kontaktu?”


Ron znovu zrudnul. “No jo…”


Harry zdvihl obočí. “No jo?”


“Možná jsme si párkrát napsali,” zamumlal Ron tak nejasně, že to mohlo klidně znamenat i “Kopání velkého množství rybníků je neobyčejně stimulující.”


Harry se proti své vůli musel usmát. “A proto se divíš?”


Ron zaúpěl.


“RONALDE WEASLEY!” zaburácel z přízemí Mollyin hlas.


“Co mám dělat, Harry?”


“No, zůstat tady můžeš jen těžko.”


“Proč? Mohl bych pomáhat Fredovi a Georgovi v obchodě. Hledají někoho na výpomoc.”


“Hledají pokusného králíka!” připomněl mu Harry a postavil se. “Tak pojď, máme celou cestu vlakem na to, abychom něco vymysleli.”


“A co když mě najde dřív?” zeptal se v panice Ron.


“To přežiješ.”


“Myslíš?”


“Jo!”


“RONE! HARRY! MUSÍM JÍT VÁŽNĚ NAHORU?”


“Tak už pojď!” Harry ho popadl za ruku a vytáhl ho na nohy.


“Proč se něco takového musí stát vždycky jen mně?” naříkal přitom Ron, až to vypadalo, že se rozbrečí.


“Genetické předpoklady?” dobíral si ho Harry.


“Vážně si to myslíš?”


“Ne! Co já vím, proč se vždycky dostaneš do takové situace. Ale jestli nebudeme dole do tří vteřin, budeme mít oba mnohem větší problém.”


To konečně Rona přesvědčilo, aby popadl svou tašku a následoval Harryho po schodech dolů, jako kdyby šli na porážku.

01.04.2020 20:43:46
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one