ikona.png
Narodila jsem se v Čechách, bydlím ve Skotsku.
Kdysi kamarádka mé kamarádky potřebovala do školy přeložit něco z němčiny. Nabídla jsem se, že jí pomohu, a ke svému velkému překvapení jsem zjistila, že mě překládání baví. A tak vznikly tyto stránky...
Mám ráda zelenou barvu a miluji jedovaté rostliny. Mám jich plnou zahrádku a neustále řeším problém, že je moc malá a žádné další se mi tam už nevejdou...
Zajímám se o alchymii a mým snem je naučit se extrahovat jedovaté sloučeniny z rostlin. Hodiny lektvarů by rozhodně patřily k mým nejoblíbenějším :)
Kromě ISEM překládám i Kámen manželství - pod jiným nickem, ale jsem to pořád já :) odkaz najdete v rubrice Odkazy
HG-SS.jpg
obrázek v záhlaví (c) SeverusSnapesAngel
Humans need fantasy to be human. (Death)
People must believe in things that aren't true. How else can they become? (Death)
Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Nebo použijte RSS kanál

Chybějící scéna ke kapitole 67 - 2/2

Autorka: Watchers Goddess
Link na originál: https://www.fanfiction.net/s/3873268/68/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Beta Read: nebetováno


ooOoo            


- V noci před Voldemortovým konečným zničením

 


Severus jedním prstem pročesával Hermioniny vlasy. Zhroutila se na psací stůl, tváří opřená o jeho hladkou desku, kterou její dech v pravidelných intervalech zamlžoval.


Načasování bylo perfektní. Už se připravoval na to, že ji bude muset zachytit, až lektvar začne působit. Stalo se to, když si chtěla udělat nějaké poznámky. Teď se pod jejími prsty rozšiřovala kaňka.


Dříve by vůbec neměl výčitky svědomí, kdyby jí podal potají lektvar. Rozhodně ne v případě, že by se jednalo o slabý uspávací lektvar, díky kterému bude mít zítra ráno čistou hlavu.


Hrad byl tichý, jako by nebyl vůbec obývaný. Severusovy kroky se nesly chodbou s ozvěnou. Iluze, že je na hradě sám, byla dokonalá a neobvyklým způsobem mu dávala pocit svobody.


Když se krátce poté objevil v nikdy nespícím Londýně, připadal si, jako by skočil do studené vody. S jedním úderem srdce byl bdělý jako rybička, zrychlil se mu tep a chloupky vzadu na krku se mu naježily. Rozhlédl se a pak nakoukl do té úzké uličky, před jejíž ústí se přemístil. Nic. Dopravní provoz na nedaleké větší ulici běžel netečně dál.


Jako stín prošel předzahrádkou jedné bytovky a hůlkou si posvítil na zvonky. Jméno Lupin bylo hned nahoře a Severus jednou dlouze stiskl bílé tlačítko vedle jmenovky. Zvonek byl slyšet až dolů.


Trvalo několik minut, než skrz mléčně zbarvené sklo vchodových dveří zahlédl nějaký pohyb. Pak se otevřely dveře. “Severusi?” zeptal se Remus, jako by se chtěl přesvědčit, že nesní.


Severus se zamračil. “Nejenom že máš byt v mudlovském Londýně, ty si navíc vybereš ten, kde musíš pokaždé, když někdo zazvoní, sejít až dolů?”


“Ehm…,” zakoktal se Remus. Potom si ale srovnal myšlenky. “Na mě skoro nikdo nezvoní. Co tu chceš?”


“Bavit se s tebou o počasí,” odpověděl ironicky. Remus však výsměch v jeho hlase nepostřehl, a tak dodal: “Potřebuji tvoji pomoc. Necháš mě vejít nebo to mám s tebou probrat tady?”


Lupin ustoupil stranou a nechal Severuse vejít do zanedbané chodby. Dveřní panty zavrzaly, když za nimi zavíral, a dřevěné schody pod jejich nohama příšerně vrzaly.


Nahoře postavil Remus před Severuse šálek čaje, o který se ho neprosil, posadil se na druhou stranu stolu, na němž hořely tři svíčky, a s očekáváním zíral na lektvaristu.


“Vzdal jsi se úplně magie?” zeptal se Severus.


“Magie narušuje elektrické rozvody tady v domě. Kdyby se elektřina porouchávala příliš často, mudlové by začali být podezřívaví.”


“Jak nemilé.”


“Co po mě chceš uprostřed noci, Severusi?” zeptal se Remus a rukou si unaveně promnul čelo.


“Potřebuji tvoji pomoc.”


“Ano, to už jsi říkal.”


“Chci sepsat závěť.”


Jeho odpověď zapůsobila na Remuse podobně jako když se Severus před chvílí objevil v Londýně. Jeho únava jakoby zázrakem zmizela a jeho výraz se změnil. “Děláš si legraci?”


“Vtipkoval jsem někdy?” Severus zdvihl jedno obočí.


“Neměl jsi na něco takového pomýšlet spíš před posledním bojem?”


“Věci se změnily,” odvětil Severus a nepozorovatelně se na židli natočil na stranu. “Pomůžeš mi teď?”


Remus polkl. “Samozřejmě.” Potom se postavil a odešel z kuchyně. Zatímco něco hledal ve vedlejším pokoji, Severus upíjel čaj. Překvapivě byl dost chutný na to, že byl připravený mudlovským způsobem, a uklidňoval jeho napjaté nervy.


Konečně se Remus vrátil s archem pergamenu a samopíšícím brkem. Špičkou hůlky poklepal na brk, jenž se vznesl a postavil se nad pergamen.


“Myslel jsem, že magie narušuje elektrické rozvody.”


“Jsou dvě hodiny ráno. Jestli zrovna teď někdo potřebuje elektřinu, tak si ani nic jiného nezaslouží,” zamumlal Lupin. “Takže tedy, poslední vůle.” Když to říkal, brk krasopisně zapisoval jeho slova. “Sděl prosím svoje jméno.”


“Severus Snape.” 


Pero začalo zapisovat novou větu o jeho jménu.


“Přeješ si někomu odkázat veškerý svůj majetek?”


“Všechno, co má nějakou hodnotu. Především peníze v mém trezoru a poznámky o mých experimentech s lektvary. Při správném postupu by se na nich dalo dost vydělat.” Severus se napil čaje a Remus ho při tom zkoumavě pozoroval, zatímco pero vydávalo tiché škrábavé zvuky.


“Komu…” Remus si odkašlal, “komu chceš svůj majetek odkázat?”


Severus zadržel dech a obrnil se proti tomu, co muselo následovat: “Hermioně Grangerové.”


Remus převrhl svůj hrníček. Světle hnědá kapalina se začala rozlévat po desce stolu a pero udělalo na pergamenu škrtanec, protože Remus pohnul hůlkou opačným směrem. Na malou chvíli bylo v kuchyni naprosté ticho.


“Co… komu?” zeptal se chraplavě Remus.


“Slečně Grangerové,” opakoval Severus. “Hermiona Grangerová. Měl bys ji znát. Malá, s hnědými kudrnatými vlasy, velmi drzá...”


“Děkuji! Myslel jsem, že jsem se přeslechl.” Remus si odkašlal a odstranil rozlitý čaj. Potom vymazal škrtanec z pergamenu a nastavil brko do psací polohy. Ve snaze dohnat zpoždění brko načmáralo Hermionino jméno.


Severus pozoroval Lupina a napjatě čekal, co bude následovat.


“Chceš ještě něco dodat?” zeptal se Remus a usiloval o opětné získání duševní rovnováhy.


“Ano. Poslední vůle se smí přečíst teprve tehdy, až bude mít Hermiona složené OVCE a nebude už nadále závislá na Minervině přízni.”


Remus se na něj podíval, jako by tato slova ukazovala na jeho nejhorší obavy. “Dobře,” zachrčel. Brko napsalo několik závěrečných slov a vytečkovalo dva řádky, mezi nimž byla zapsána jedna věta.


“Podepiš se na horní řádek,” přikázal Remus a podal mu jiné brko.


Severus přelétl krátký text, který souhlasil s tím co řekl. Potom se podepsal. Hned pod jeho podpisem bylo prohlášení, že Remus ověřil pravdivost poslední vůle. Sice nebyl právním poradcem schváleným Ministerstvem kouzel, ale protože počet pozůstalých v případě Severusovy smrti byl velmi omezený, mělo by to stačit. Navzdory svému vlkodlactví byl Remus přijatelně respektován.


Severus mu vrátil pergamen a Remus na něj připojil svůj podpis - s krátkým zaváháním. “Jsi si jistý, že děláš správnou věc?”


“Ne. Ale vím, že cokoli jiného by bylo špatné.”


Pergamen krátce zazářil, čímž se jeho obsah zpečetil a stal závazným. Severus poděkoval Lupinovi kývnutím hlavy, dopil čaj a odešel bez jediného dalšího slova.


Když se vrátil do laboratoře, Hermiona stále ještě spala s hlavou položenou na stole. Severus ji pohladil a políbil na čelo. Až se probudí, zapomene na své zdřímnutí a bude mít pocit, že strávila přiměřeně činorodou noc a on tak bude uchráněn jejího rozhořčení.


A jestli má zítra zemřít, pak se po svých závěrečných zkouškách dozví, že měl v úmyslu jejich vztah netajit.

01.01.2020 20:27:11
dvemuchomurky
Rozbouřené moře 3.jpg
Robert Frost
ONCE BY THE OCEAN

The shattered water made a misty din.
Great waves looked over others coming in
And thought of doing something to the shore
That water never did to land before.
The clouds were low and hairy in the skies,
Like locks blown forward in the gleam of eyes.
You could not tell, and yet it looked as if
The shore was lucky in being backed by cliff,
The cliff in being backed by continent;
It looked as if a night of dark intent
Was coming, and not only a night, an age.
Someone had better be prepared for rage.
There would be more than ocean-water broken
Before God's last "Put out the light" was spoken.
Rozbouřené moře 1.jpg
(c) dvemuchomurky alias larkinh
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one