Autorka: WatchersGoddess
Link na originál: http://www.fanfiction.net/s/3873268/7/
Souhlas s překladem: Ano
Překlad: dvemuchomurky
Betaread: nebetováno
K této scéně: Při psaní ISEM jsem nevěnovala ani jednu myšlenku tomu, proč by měl Harry Hermionu varovat. Prostě se to tak zdálo správné. Když se mě několik čtenářů zeptalo, proč to udělal, zamyslela jsem se nad tím. A zjistila jsem, že to bylo dobře.
ooOoo
Večer poté, co Hermiona klukům vysvětlí svůj pohled na Severuse Snapea
Harry stál ztracený ve svých myšlenkách u velkého křídlového okna ve společenské místnosti a zíral ven do tmy. Samotná skutečnost, že sotva dohlédl k famfrpálovému hřišti, vypovídala o tom, že je už hodně pozdě. A to zase bylo důvodem, proč nervózně bubnoval konečky prstů na parapetu.
Záleželo to na něm. Mohl by se otočit, odejít do ložnice a předstírat, že si ničeho nevšiml. Už to tak dělal víc než tři měsíce. Pokud by ten netopýr tam dole…
Povzdechl si. Co ještě Hermiona řekla? Říkal, že tě mám za každou cenu udržet na hradě.
Obličej zkroutil do bolestivé grimasy. Kdyby byl jen poslechl Hermionu - a Sirius mohl ještě žít. Byla to jeho chyba, že jeho kmotr zemřel. Ne Snapeova a ani ne nikoho jiného. Mohl číst v obličejích ostatních, že si to myslí. Ale zatím mu to nikdo neřekl přímo do očí.
K tomu ještě před chvílí Hermiona. Sice jen bránila Snapea, ale věci teď do sebe zapadaly. Harry skutečně nevěděl, co se mezi těmi dvěma děje, doufal jen, že Hermiona věří tomu pravému.
Musí dávat profesoru Brumbálovi dost důkazů, aby mu věřil, že stojí na dobré straně. A musí dávat dost důkazů Voldemortovi, aby právě tomuhle nevěřil.
Harry si odfrkl. Tuhle úlohu zvládá ten netopýr opravdu skvěle. Na hradě neexistuje jediný člověk, kterému by svěřil svůj život s menší ochotou než jemu. A přesto to vypadá, že jeho život je ve Snapeových rukách v bezpečí. Pokud může věřit Brumbálovi, vděčí právě Snapeovi za to, že ho Lupin dostal z oddělení záhad.
Zavřel oči, když bolest v jizvě nabírala na intenzitě. Takhle to už šlo celý den. Věděl, co to znamená. Hermiona si toho očividně nevšimla. Jenom Snape mu během večeře věnoval zvláštní pohled. Co měl u všech všudy znamenat? Řekni jí to? Nebo spíš neříkej jí to, nebo ještě víc pocítíš, jak moc se mi hnusíš? Spíš se přikláněl ke druhé variantě.
A právě proto s odhodlaným výrazem ve tváři přikývl, když k němu přišla Ginny a starostlivě si ho prohlížela. „Jsi v pořádku?"
„Jo, jsem." Co by mohlo být lepšího, než Snapeovi pokazit večer? „Ginny, jaké je heslo ke schodům do dívčích ložnic?"
Ginny zdvihla obočí. „Co Fred a George zase vymysleli?"
Harry podrážděně zamrkal. „Nic, o čem bych věděl."
„Proč chceš teda to heslo? Jít tam strašit?" Nezdálo se, že by se jí ta myšlenka nelíbila.
„Raději ne," odporoval Harry. „Musím na chvíli za Hermionou a nechci uspořádat Ronovi podívanou na dobrou noc."
„Samozřejmě. Mám nějakou šanci, že bys mi vysvětlil, o co se tady vlastně jedná?"
Po tom, co s ním šla na ministerstvo, měla právo znát odpovědi. Přesto se v něm něco naježilo. Povědomí o zločinu znamená nebezpečí, a pro Ginny tím víc. Představa, že by ji měl zachraňovat z křížové palby, se mu moc nelíbila. „Ginny, když já nevím, jestli…"
„Tak si najdi někoho jiného, kdo ti pomůže!" přerušila ho a zněla tak přesvědčeně, že je její metoda úspěšná, že Harry ještě víc zbledl.
Někoho jiného. Jiné děvče. Jinou holku z téhle věčně se chichotající bandy, ve které si ho všechny tak prohlížejí. Dívají se na něj způsobem, o kterém nechce vůbec vědět, co by mohl znamenat. „Dobře, vysvětlím ti to. Ale ne teď."
Ginny se spokojeně ušklíbla. „Zítra o polední přestávce mi to bude stačit. Heslo je ‚jásající fúrie', a vyslov to trochu vyšším hlasem, schody reagují i na výšku hlasu," udělala několik chaotických pohybů před svým krkem.
Harry vypadal nejistě. „Chci vůbec vědět, jak jsi na to přišla?"
„Ne," řekla krátce a nezdálo se, že bych chtěla svůj názor měnit.
Harry se s tím rád spokojil a usmál se. „Díky, Ginny," odpověděl a krátce jí stiskl rameno. Pak se otočil a pokusil se pokud možno nenápadně se dostat ke schodům.
„Harry chce jít do dívčích ložnic!" oznámili okamžitě Fred a George a všechny oči se obrátily k němu.